Narodil se člen Klubu ligových kanonýrů Peter Herda
25. listopadu 1956 se narodil Peter Herda. Podle odborníků i fanoušků mimořádný talent. Do Slavie ho přivedl starší bratr Dušan. Většinu ze 110 ligových branek nastřílel v červenobílém dresu, ve kterém působil od roku 1974 do roku 1983. V ročníku 1981/1982 nejlepší ligový kanonýr s patnácti brankami. V lize za Slavii odehrál 223 zápasů, celkově si připsal v sešívaném dresu 495 zápasů a vstřelil v nich 301 branek.
Když se po šesti týdnech sešli čerství vítězové Českého poháru 1974 k nové sezoně, čekal na ně v tehdejší letní soutěži Interpoháru respektovaný soupeř. Francouzský AS Saint-Étienne byl evropskou klasikou. Národ slávistů byl zvědavý na start Petera Herdy - mladšího bratra Dušana. Ještě nebyl plnoletý. Na úvod oslnil. Slavia vyhrála 4:0 s jeho velkým podílem a znalci i obyčejní příznivci soudili, že se v červenobílém dresu objevil talent kalibru Vycpálka, Hemeleho nebo Lály. Ligu si ale nezahrál. Odjel na Kubu reprezentovat dorost ČSSR na turnaji Družba. Československo ho vyhrálo a Peter Herda byl vyhlášen nejlepším hráčem i střelcem turnaje.
Až v desátém kole „naskočil“ do ligy. Nezapomenutelným zápasem bylo jeho první derby proti Spartě doma v Edenu s výsledkem 3:0 ( góly Mareš, Segmüller a Jebavý). Dvakrát byla Slavia blízko k titulu (1976 a 1977), pak ale přišlo údobí změn, které citelně zasáhlo právě jeho. Trenéři Jareš, Musil, Bouška i Máčala řešili stejný rébus: do útoku nebo do zálohy?
I přes tyto časté změny dosáhl v ročníku 1981/1982 na ligového „krále střelců“ (spolu s Vízkem z Dukly). Ještě další ročník Slavia hrála o titul. Po 20. kole patřila sešívaným první příčka, ale finiš se nevyvedl. Trenér Máčala „učil Slavii modernu“ tak sebejistě, až se systém rozpadl. Nedávní reprezentanti a olympionici z červenobílého dresu postupě mizeli. Miroslav Pauřík, Dušan Herda, Karel Nachtman, Vladislav Lauda a nakonec po devíti letech i Peter Herda.
Ligu si zahrál ještě ve Slovanu Bratislava a Rudé hvězdě Cheb a dokonce i jednou reprezentoval. Po skončení profesionální kariéry „dostal nominaci“ od Jana Mareše do řad internacionálů Slavie a tam si zahrál vždycky s chutí. Ve Slavii začal i jeho syn Filip (hrál levačkou jako jeho strýc Dušan).
K takovému formátu hráče se vždycky vyjádří řada lidí od fotbalu. Vždycky byl všemi řazen do tábora slávistů a shrneme-li dřívější otištěné posudky internacionálů Slavie v klubových časopisech, jsou vždy pochvalné. Josef Bican: „Umí všechno, ten by si zahrál i s námi.“ Ota Hemele: „Byl by ozdobou Slavie i v dřívějších dobách, kdy se tu hrávalo jen o titul.“ Alois Jonák: „ Pravá slávistická klasika! Tomu balon nepřekáží.“ Jiří Hildebrandt: „Kdyby se dělala galerie nejlepších slávistických techniků, nechyběl by tam. Vidím ho hned vedle těch hodně známých jako byli Vlasta Kopecký, Čambal, Nožíř, Hemele nebo můj spoluhráč Karel Nepomucký.“
Více