Narodil se držitel 7 titulů se Slavií Bedřich Jezbera
6. března 1911 se narodil univerzál Bedřich Jezbera (na fotografii uprostřed). Odchovanec Slavie hrál v prvním mužstvu v letech 1932 až 1944. Během dvanácti let odehrál celkem 274 utkání a vstřelil 17 branek. V červenobílém dresu získal celkem 7 mistrovských titulů. Bedřich Jezbera zemřel 4. července 1972.
Bedřich Jezbera nikdy neoblékl jiný dres než ten slávistický. Jen s malými „reprezentačními“ výjimkami (v dresu dorostenecké reprezentace ČSR a výběru města Prahy dospělých jich bylo celkem devět). Jeho éra je jednolitá. Zaregistrován byl k 1. červenci 1923 do družstva žáků, od 1. ledna 1926 už měl takzvaný střídavý start za žáky a dorost a od 1. ledna 1928 stejný start za dorost a juniorku. V té zaznamenal významný životní úspěch. Junioři Slavie v sezoně 1929/30 nepoznali hořkost porážky. Kapitánem byl právě Bedřich Jezbera. To nepřehlédlo vedení. Mladého bojovníka si „pojistilo“ profesionální smlouvou. Své místo na levém kraji obrany či zálohy si v ligovém mužstvu vyzkoušel až v roce 1932 a jako ligista vydržel do roku 1944. Končila válka, liga se přestala hrát, bylo mu už 33 let a ohlásil konec s hraním. Trenér ligového kádru Emil Seifert ho přesvědčil, ať v klubu zůstane a začne trénovat. Tam, kde sám začínal, u žáků. Udělal to a vydržel být u nejmenší generace Slavie dlouho. Až do svých šedesáti let. Uprostřed léta 1971 skončil. „Do roka a do dne“ bohužel zemřel. Jeho svěřenci i vrstevníci tvrdili, že to bylo proto, že bez fotbalu prostě žít neuměl.
Jako jediný dokázal uhlídat sparťanského fantoma Jana Říhu. Čím zůstává nezapomenutelný? Když se v lize během léta 1937 objevil na pravém křídle Sparty „nehlídatelný“ Jan Říha, byl pro obránce soupeře postrachem. Vyhrával Spartě zápasy. Byla mistrem. Slavia proti němu nasadila v derby svého poctivého „hlídače“ Jezberu. Poprvé 26. listopadu 1939 v lize a vyhrála 3:1. Říha se neprosadil. To se výrazně opakovalo i ve finálových duelech Českého poháru 1941 (výsledky 2:3 a 6:3) a v lize 1941/42 (památné výhry Slavie 7:0 a 8:1). Duely Jezbery s Říhou vstoupily mezi legendární zápasy. David uspěl proti Goliášovi.
První náhradník. Odchovanec Jezbera měl na svých postech přetěžkou konkurenci. Reprezentanty. Postupně Vodičku, Krčila, Fialu, Daučíka, Vlastu Kopeckého. Po celé vítězné tažení Středoevropským pohárem 1938 byl „prvním náhradníkem“ za obránce Černého a Daučíka. Ti ale měli životní formu. Proseděl všechny zápasy na tribuně s Franci Svobodou, který měl stejný úděl pro roli útočníka. Když na svém místě končil, při rozmluvě s trenérem Seifertem mu měl říct zásadní větu: „Nikoho za mě nemusíte hledat. Mladý Hanke bude lepší než jsem já.“ Nemýlil se. Hanke později z Čech zmizel a oblékl dres FC Barcelony.
Opravdu nepřehlédnutelná řada. Během svého působení u žáků Slavie vychoval spoustu hráčů, kteří se později prosadili v prvním mužstvu. Dlouhá léta doslova patřil „k inventáři Slavie“ jako kustod Polťák, správce majetku Sehnoutka či nejčastější trenérský partner Emil Seifert. „Malý, velký muž“ (164 cm) byl červenobílým barvám věrný a oddaný. Po celý svůj sportovní život. Téměř celé půl století.
Čísla:
V prvním mužstvu (1932 – 1944)
Celkem 274 zápasů (133 ligových) a 17 gólů (6 ligových)
Středoevropský pohár 2 starty
Dorostenecká reprezentace ČSR 3 starty a výběr Prahy dospělých 6 startů
Jako trenér žáků Slavie (1945 – 1971) celkem 800 zápasů
Více
Narozeniny slaví Jiří Vávra
6. března 1975 se narodil Jiří Vávra. Patří do galerie střelců „nezapomenutelných gólů“ slávistické historie. Ve středu 19. března 1996 rozhodl o postupu Slavie do semifinále Poháru UEFA a o podstatném příjmu do klubové pokladny. V samotném závěru prodloužení na půdě prominentního AS Roma získal odražený míč po hlavičkovém souboji Štajnera s obranou soupeře. Nezbytných pár kroků znamenalo výhodnou pozici ke střelbě a jeho přesná střela k tyči znamenala postup Slavie na úkor domácích (i když výsledek zápasu byl 3:1 pro AS Roma, ale zápas v Praze skončil 2:0 pro červenobílé, tehdy ještě rozhodovalo pravidlo o vstřelených gólech na půdě soupeře).
Slova Jiřího Vávry po zápase: „Na nic jsem nemyslel. Převzal míč, dal si ho na pravačku a vystřelil po zemi k tyči. Žádné pocity. Ty přišly až s míčem v síti.“
Tento liberecký odchovanec se po návratu z vojny v Dukle Praha zařadil do kádru, který získal mistrovský titul 1996 (po 49 letech!) a Český pohár 1997 (po 23 letech). Nezapomenutelný kádr trenérů Cipra a Pešiceho měl tuto podoobu: brankáři Stejskal a Blažek, obránci Suchopárek, Kozel, Hunal, Hyský, záložníci Lerch, Pěnička, Poborský, Bejbl, Krištofík, Šmejkal a Novorný, útočníci Šmicer, Vágner, Vávra, Štajner a František Veselý ml. Po třech letech poctivých služeb (1994 až 1997) odešel do Maccabi Haifa. Červenobílý dres si stále obléká na silvestrovském derby mezi Slavií a Spartou.
Více
