![](/image?file=https://slavia.esports.cz/kalendar/udalost/udalost_155.jpg&exact&topcut&w=364&h=260&compresss=)
Výhra 7:1 nad Žižkovem
5. května 1940 vyhrála Slavia ligové utkání nad Viktorií Žižkov 7:1. Po dvou brankách vstřelili Bican a Vacek, jednu přidali Kopecký, Šimůnek a Vytlačil. Zbývající hráči byli: Vítězslav Deršák – Černý, Daučík – Průcha, Nožíř a Jezbera. Trenérem byl Emil Seifert.
Více![](/image?file=https://slavia.esports.cz/kalendar/udalost/udalost_581.jpg&exact&topcut&w=364&h=260&compresss=)
Do slávistického nebe odešel Jindřich Baumruk
5. května 1964 zemřel legendární tvůrce české uličky Jindřich Baumruk. Jeho místo bylo na pravém křídle, patřil do slavného útoku v čele s Janem Koškem. Proslavila ho v té době mimořádně efektní i efektivní kombinace do trojúhelníku s pravou spojkou a pravým záložníkem. Měl velký podíl na tom, že mužstvo Slavie bylo na počátku 20. století považováno za jedno z nejlepších na evropském kontinentu. Ve Slavii hrál v letech 1894 – 1904 a 1905 – 1910. V letech 1904 – 1905 hrál, stejně jako další členové slavného útoku, ve Spartě, tento přestup vzbudil ve fotbalových kruzích velký rozruch a přispěl k rivalitě obou klubů. V červenobílém dresu odehrál 211 zápasů a vstřelil 200 branek. Vítězslav Houška v knize 50 slavných slávistů popisuje Jindřicha Baumruka následovně: „Ale kdyby bylo zapotřebí předložit důkaz o tom, že se slávisté vyznají i ve fotbalovém kumštu, byl by zajisté nejpovolanějším demonstrátorem Jindřich Baumruk. Špičkou by si nadlehčil balón, zpětnou falší by si jej hodil na čelo, sklepl na koleno, polechtal patičkou a pak na něj dorážel nártem, bodlem i placírkou. Uměl skoro vše, co fotbalista má umět. Nebyl nejrychlejší, ale byl rychlý, nebyl kanonýr, ale byl střelec, nebyl nedostižný technik, ale uměl opracovávat merunu s citem cizeléra, nebyl tvůrce hry, ale iniciátor brilantních akcí a garant nezadržitelných úniků.“ V prvním mužstvu Slavie hrál od šestnácti let, v roce obou mezinárodních premiér Slavie (1899) mu bylo osmnáct let a byl už takzvaně hotovým hráčem. Jako křídelní útočník měl nejen dlouhé běhy a ladně čechrané centry a falšované šlehy, ale osvojil si i roli konstruktivního hráče, který se neštítil piplavé práce v poli. Byl nezištný, nebažil po střelecké slávě, tuze rád poskytoval křižným pasem gólovou příležitost rychlonohému a tvrdému vypalovači Janu Koškovi. Ještě po první světové válce chodíval trénovat na Slavii a na požádání rád ukazoval těm mladším, jak se vyrábí měkký, polovysoký, přesně adresovaný centr na „dobíhačku“. Jindřich Baumruk se narodil 23. září 1881.
Více![](/image?file=https://slavia.esports.cz/kalendar/udalost/udalost_634.jpg&exact&topcut&w=364&h=260&compresss=)
Začalo Pražské povstání, blíží se zkáza hřiště Slavie
5. květen 1945 je slavným dnem v české historii, ale také smutným dnem v dějinách Slavie. V tento den vypuklo Pražské povstání. Začalo se bojovat na několika místech hlavního města. SK Slavia tu měla svou úlohu a roli. Nebylo co tajit, zástup slávistů se aktivně angažoval proti okupantům a mnozí čelní a významní představitelé klubu za to zaplatili životem.
Pamětníkem těchto dnů byl také Milan Ogoun. V té době byl kapitánem atletické Slavie a rekordmanem na 400 i 800 metrů.
„Po celý den bylo cítit ve vzduchu, že nás čekají těžké hodiny a bez pomoci se Praha osvobodí jen těžko. Z našeho klubu byla řada členů aktivních a zapojila se do počínajících bojů. Část jich probíhala i u nás na Letné a celém obvodu Prahy 7. Šířila se neověřená a nepodložená zpráva, že na Slavii je taky jedno z obvodních velitelství. Byla to pravda, ale matoucí. Velitelství bylo v tělocvičně U Studánky. Tak míli od stadionu ve Strojnické ulici. Spojkou pro obránce, většinou na barikádách, byl báječný kamarád Karel Keval. Skvělý běžec. Na antuce, na trávě i na dlažbě. Smrti ale neunikl, večerní střela mu ukrátila život. Běžel na velitelství, že hřiště Slavie hoří. Zbyla po něm fotografie s áčkem fotbalistů v čele s Bicanem. Karel hrál za rezervu. A párkrát ho použilo i áčko.
Já jsem to samozřejmě velice prožíval. Dřevo hořelo, ale betonové základy nikoli. Doslova jsem vecpal ženu se sedmiměsíční dcerou do suterénní prádelny. A pomáhal hasit. Můj tchán tu byl tehdy správcem inventáře nefotbalových odborů. Nešlo to zastavit. Wehrmachťáci stříleli jako zběsilí a jejich střelba nás – my, kteří jsme hasili požár – osvětlovala. Tři hodiny se asi padesát statečných lidí snažilo plameny uhasit, ale bylo to marné. Jestli to v jedenáct večer začalo, dvě hodiny po půlnoci už nebylo co zachraňovat. Ty rozzuřené a dobře vyzbrojené německé hordy měly prostě navrch.
Potom přišla sláva. Život v nacistické okupaci skončil, ale pro nás slávisty končil i zlatý letenský věk. Jaká škoda! Říká se, že vzpomínky blednou, proto připomenu některá jména s členskou legitimací Slavie a se Slavií v srdci, co se velmi zasloužila o pád nacismu. Edvard Beneš, Alois Eliáš, Otakar Klapka, Jiří Jesenský, doktor Hanousek, doktor Singer, Slavoj Friš a doslova všichni funkcionáři řídící náš klub během okupace. Antonín Jauris, Václav Valoušek, Otakar Rozvoda, pánové Čermák ani Šebor nekolaborovali. Nikdy,“ vzpomínal na bouřlivé dny Pražského povstání Milan Ogoun.
Více