Narodil se legendární kanonýr Antonín Puč
16. května 1907 se narodil Antonín Puč. Legendární slávista byl střelcem především „významných“ gólů slávistických i reprezentačních dějin. Historicky první československý fotbalista, který ve finále mistrovství světa vstřelil gól. Do Slavie přišel Antonín Puč z SK Smíchov jako dorostenec a trenér Madden ho okamžitě postavil v derby proti Spartě. Dvakrát nejlepší střelec ligy: v roce 1927 a v ročníku 1928/1929, vždy se třinácti brankami. Celkově sehrál za Slavii 491 utkání a vstřelil v nich 437 branek. 112 ligových branek si připsal během svého angažmá ve Slavii, jedenáct ve Viktorii Žižkov. V červenobílém dresu hrál v letech 1925 až 1938 a oslavil 7 mistrovských titulů. Za reprezentaci odehrál šedesát utkání. Majitel stříbrné medaile z MS 1934 v Itálii. Ve finále dal památnou branku střelu šajtlí z ostrého úhlu, kterou se Československo ujalo vedení. Účastnil se také MS 1938 ve Francii. S 35 brankami držel dlouho reprezentační střelecký rekord. Antonín Puč zemřel 18. dubna 1988.
Více
Narozeniny slaví Ján Luža
16. května 1948 se narodil stoper Ján Luža. Do Slavie přišel z Lokomotivy Košice. S Janem Marešem vytvořil spolehlivou stoperskou dvojici. Vítěz Českého poháru v ročníku 1973/1974. V letech 1970 až 1979 nastoupil v sešívaném dresu ke 377 zápasům, celkem si připsal 174 ligových startů.
V roce 1970 se objevil v ligovém kádru Slavie student Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Byl to Ján Luža. Co o něm zasvěcený národ slávistů věděl? Patřil do „líhně“ ČH Bratislava, odkud si zahrála ligu určitě celá jedenáctka tamních odchovanců. Mladý Jano obul první ligové kopačky v Lokomotivě Košice a brzy se stěhoval do Prahy do Edenu.
Začátky byly nelehké. Po konci renesanční jedenáctky, která navrátila Slavii v roce 1965 nejvyšší soutěž, přišly chvíle půstu. Z původní jedenáctky zbyli jen Veselý se Smolíkem, ale brzy se ustálily zadní řady. V brance Stárek se Zlámalem a pevná obranná čtveřice Grospič – Mareš – Luža – Smolík. Luža v letech 1972 a 1973 byl jediným, kdo spolu s nezdolným Františkem Veselým odehrál všechno.
Nejtěžší a nejradostnější klubové chvíle nesou datum 23. května. V roce 1973 zachránili slávisté ligu skvělým vítězstvím v Třinci 4:1 a v roce 1974 dokonce na půdě Sparty vyhráli Český pohár po výhře 3:1.
To už měl Ján Luža za sebou i reprezentační starty. V reprezentaci Československa hráčů do 23 let dokonce oblékl i kapitánskou pásku. Spolu s Janem Marešem odehráli za reprezentaci ve stoperské dvojici i dva oficiální vítězné zápasy. Doma s Lucemburskem 6:0 a ve Švédsku 2:1. Dost nepochopitelně další příležitosti nedostali, přestože v nejvyšší soutěži nadále tvořili skvělou a spolehlivou dvojici. Až do zranění Jana Mareše. V roce 1976 Slavia sahala po titulu až do posledního kola na Slovanu. To už hrál zkušený hráč uprostřed zálohy mezi Jebavým a Peterem Herdou.
Ján Luža dostudoval, jméno ozdobil titulem JUDr. a narukoval na vojnu. Tehdejší Duklu Hraničář Cheb (později už název Rudá hvězda) především on a Mikuláš Krnáč přesvědčili, že je možné myslet i na soutěže vyšší. Desetiletí na špičce domácího fotbalu mělo svůj konec. Vybral si civilní zaměstnání a vrátil se domů do Bratislavy. Především hodně pochvalná slova doktora Jozefa Vengloše o jeho působení ve fotbalové akademii se slávistickému táboru hezky poslouchají. Jako sedmiletý u něj v přípravce v Interu Bratislava začínal nynější hráč Slavie Ivan Schranz.
Více
