Jedna velká jízda. Chci to Slavii vrátit
Kovář byl také premiérovým hostem nového podcastu V DOPROVODU Lukáše Provoda.V pilotním dílu promluvil brankářský matador mimo jiné o svých exotických angažmá, začátcích ve Slavii, katarzi v manažera a prozradil také o svůj nejsilnější zážitek s hvězdou na srdci.
Přečtěte si výběrku jedenácti zajímavých témat, na které během takřka osmdesátiminutového rozhovoru přišla řeč. Celý podcast naleznete na Spotify, Google podcast, Apple podcast a YouTube Slavia TV, ať se líbí!
A Přémo, děkujeme za všechno, co jsi pro náš klub udělal. A hodně štěstí v nové roli!
Nabídka, která se neodmítá
„Jsou to asi dva roky, co mě vedení oslovilo s nabídkou spolupráce po konci kariéry. V té době hrálo naše béčko třetí ligu a bylo tam několik šikovných kluků, které jsme chtěli posunout výš. Vlašim jim otevřela cestu do dospělého fotbalu a mně umožnila nahlédnout do světa managementu. Začátky pro mě byly složité, denně jsem převlékal sako za brankařské rukavice a naopak. Jako prostředník mezi kluby občas zažijete i podobné výzvy. Hlavním cílem bylo navázat na herní styl áčka, což se nám dařilo nad plán – s Vlašimí jsme se dostali až do play off o první ligu, deset kluků z kádru se do ní do po sezoně podívalo. Béčko mezitím postoupilo do F:NL. Na první sezonu super úspěch.“
Prázdniny v Řecku
„Třetí liga taky liga. Vždyť proč ne, bylo mi dvacet, neměl jsem co ztratit. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Stejně jako většinu kariéry jsem si na začátku moc nezachytal (smích), ale neskutečně mě to posunulo jako člověka. Bydlel jsem ve sdíleném bytě, což pro měnebylo nic nezvyklého, protože jsem žil už od patnácti na intru. Když jsem tehdy mámě ohlásil, že jedu do Řecka, ani jí to nepřekvapilo. Počasí bylo skvělé, moře pět minut od tréninkového hřiště… Často jsme si brávali auto a vyjeli vstříc antickým toulkám do Athén nebo Soluně. Díky tomu jsem se podíval na místa, kam bych se normálně asi nedostal. Člověk nikdy neví, co mu podobná zkušenost přinese, po fotbalové stránce to optimální ale bohužel nebylo.“
Doutník a hřebíček
„S týmem máme takovou tradici, že si každý vylosujeme jednoho hráče, kterému o Vánocích dáváme dárek. Když jsem otevřel ten svůj, jakoby mi všechno došlo. Hřebík a kladívko. Je to tady, stává se ze mě bafuňář (smích). Myslím, že to byl Jarda Köstl, kdo mi tam zabalil knížku o srdcaři na konci cesty. Dostal jsem i bafuňářské propriety, třeba doutník. Velmi mě to pobavilo a do jisté míry i charakterizovalo vřelý vztah, který mezi sebou v kabině máme. Každý ví, že jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Budu se mezi kluky snažit pořád chodit co nejčastěji, abych z toho nevypadl.“
Izrael
„Chytal jsem v Liberci, ale na prodloužení smlouvy jsme se s klubem nedohodli. V tu dobu mi na stole ležela nabídka z Hapoelu Haifa – na první pohled jen těžko představitelná věc. Moje manželka studovala v Anglii a shodou náhod se tam potkala s kamarádkou, která žila právě v Haifě. Když jsme se jí tenkrát ptali, jestli máme tuhle výzvu přijmout, dostali jsme jednoznačnou odpověď. Zpětně bych za ni chtěl moc poděkovat, bylo to jedno z mých nejlepších angažmá. Spokojená byla i rodina, celý den sluníčko, moře, milí lidé. Kvůli horku se v tam trénuje brzo, takže jsme mohli celé odpoledne trávit společně. Izrael mi dala také základy angličtiny, které jsem se do té doby vyhýbal přes němčinu. I vzhledem k mé současné práci jsem za to moc vděčný. Fotbalová kultura je v Izraeli na skvělé úrovni. Infrastruktura, fanoušci, krásné stadiony… První rok jsme se zachránili v posledním kole, a i díky následné euforii mi nabídli smlouvu na další rok, za což jsem byl hlavně kvůli rodině moc rád. Pak ale bohužel přišly problémy se zády, dlouhá pauza a návrat do Česka.“
Přémo, děkujem
„Když si někdo pustí děkovačku, musím tam vypadat jako šílenec. Ve skutečnosti jsem ale klidný člověk. Stejně jako brankářské žezlo jsem i tuhle tradici předal dál. Děkovačky se ujal Messi – náš masér. Začátky byly logicky opatrné, ale teď už to rozjíždí ve velkém. Ani já jsem zprvu nevěděl, co od toho čekat. Všechno je o publiku a to je tady vynikající. Moc rád budu chodit na Messiho děkovačky i dál, těším se na to.“
Láska naslepo
„Vyhlédl si mě trenér Šilhavý, který mi dal šanci chytat už v Liberci po odchodu Davida Bičíka. Tenkrát jsme postoupili ze základní skupiny Evropské ligy, to byl skvělý úspěch. Slavia se v té době postupně zvedala, pohybovala se jen pár bodů za vedoucí Plzní. Tenkrát to pro mě byla hlavně prestižní značka – jeden z nejúspěšnějších týmů ligy. Věděl jsem, že chci. Chci trofeje. Chci vítězit. Tenkrát tady chytal Jirka Pavlenka, reprezentační brankář. Šance podívat se do brány byla malá, ale ne nulová. Chytal jsem převážně domácí pohár, v hlavě jsem ale pořád myslel výš.“
Nejsilnější zážitek
„Ostatní by asi řekli Liga mistrů, pro mě to ale byla jednoznačně Sevilla. I teď, když o tom mluvím, mám husí kůži. Do dvojzápasu jsme vstupovali jako outsideři, k tomu ještě přišel gól hned v první minutě. Vypadalo to, že si domů odvezeme bůra. Nějakým zázrakem jsme se ale v Andalusii ubránili a do odvety vstupovali za nerozhodnutého stavu. Pamatuju si tu atmosféru při rozcvičce. Našlapaný stadion. Neskutečné emoce. Bylo cítit, že jsme všichni nastavení na úspěch. Fanoušci, hráči, trenéři… Až do konce zápasu každý věřil, že to prostě zvládneme, takový byl osud. I když se šlo v prodloužení do 2:3, nikdo nepochyboval. Nejdřív Mick a pak ten gól negól. Žádný slávista na tenhle večer nezapomene.“
Co je to Hlavice?
„Chytal jsem za béčko Slovácka, potom mě ale přibrzdilo zranění, operace a konec v klubu. Blížily se poslední dny přestupového období. Nic. Žádná nabídka. Okno se pomalu uzavíralo, ale já stále věřil, že si tu první ligu prostě jednou zahraju. Nevzdával jsem to. Nikdy jsem nebyl ten typ, který by těžil z talentu, všechno jsem měl vydřené. Čekal jsem jen na nějaký stimul, který by mě nakopl a pomohl mi se vrátit. V mezidobí jsem se přihlásil na pracovní úřad, přivydělával jsem si u táty v hospodě. S platem pomocné síly a vyměřenou podporou jsem takhle žil asi čtyři měsíce, něž se ozval pan Baránek. Hlavice, kousek od Liberce, třetí liga. Vůbec jsem netušil, co mě čeká. Na benzince jsem podepsal přestupový lístek a vyrazil vstříc nové výzvě.“
Duše kabiny
„Ze začátku jsem myslel jen na chytání, ostatní věci šly mimo mě. Postupem času ale člověk začne přemýšlet, jak může týmu pomoct i trochu jinak. Do klubu přicházelo mnoho mladých hráčů a já cítil, že je třeba je usměrnit. Měl jsem zkušenosti, něco jsem už zažil. Průběžně jsem jednotlivé hráče začal poznávat, každý vyžaduje trošku jiný přístup. Neustále jsem přemýšlel, jak můžu klukům aklimatizaci usnadnit a ukázat jim cestu. Troufám si říct, že i díky tomu se tady vždycky vytvořila skvělá parta, která vyzařovala důležitou chemii. Často jsme stáli proti velkým mužstvům plným výborných individualit. Tou naší pospolitostí a týmovým duchem jsme je ale dokázali porážet. Jeden respektoval druhého. Užívali jsme si každý trénink. Eden pro nás byl a je druhým domovem.“
Cesta Igoha
„Zájem jsme o něj měli i v letním přestupovém období, teď už pro nás byl ale jednička – nejdůležitější cíl. Skauti se byli podívat na několik zápasů, data potom vyhodnocovali naši datoví analytici a předali je nám s trenérem. Na Igohovi jsme se jednomyslně shodli, nešlo jen o sportovní výkony, ten kluk má hlavně příkladnou mentalitu. Dlouho to bylo nerozhodné, Lilleström za něj hledal náhradu, nechtěl ho pustit. Mezi svátky jsme se vydali do Norska, s agentem jsme se sešli přímo na stadionu a zvládli dohodnout podmínky, které byly přijatelné pro všechny tři strany. Když na něj teď na soustředění koukám, mám z toho přestupu ohromnou radost. Na všechny udělal za poslední dva týdny obrovský dojem. Srdce, dynamika, píle, přehled v rozehrávce, charakter… Musím pochválit celé skautské oddělení, povedlo se jim posbírat ty nejdůležitější střípky a seskládat z nich stopera, který by měl být jednoznačnou posilou pro jarní část sezony. Byla to skvělá práce i Jirky Bílka, který na tom přestupu strávil skoro půl roku. Bylo to hodně složité, ale on byl vytrvalý a díky tomu může být Ogbu u nás. Já ve finále jel do Osla jen na poslední jednání, na kterém se to dojednalo. Máme z toho velkou radost.“
Sešívané srdce není klišé
„Zprvu to byla jen pěticípá hvězda, postupem času ale člověk zjistí, že Slavia je daleko víc než klub. Když vidím, s jakou vášní lidé kolem Slavie pracují a jaké potěšení jim to přináší… Kdybych mluvil ještě o fanoušcích, seděli bychom tu hodně dlouho. Doufám, že si kluci v kabině váží příležitosti tady být. Hrát před tak oddaným publikem a všemi zaměstnanci, kteří by pro klub udělali první poslední od rána do večera. Slavia mi dala hrozně moc a na mně je, abych jí to vrátil. Udělám všechno pro to, abych tu nejkrásnější značku pomohl posunout ještě výš.“
