Dlouhá doba plná práce. Ale návrat je hořký
Jak se vám po tak dlouhé pauze hrálo?
„Jsem šťastný, že jsem zpátky! Byla to dlouhá doba plná práce na návratu. Bohužel ten návrat je hořký.“
Co po vás žádali trenéři, když vás v 72. minutě posílali na hřiště?
„Šel jsem místo Ibry, kterému už docházely síly. Měl jsem pokyny, abych trochu pomohl v rozehrávce, otáčel hru a sbíral druhé míče, aby nám pak nevyjížděli do brejků. Samozřejmě jsme to chtěli otočit.“
Počítal jste, když jste sedal s týmem do autobusu, že do duelu zasáhnete?
„Zápas nikdy nejde naplánovat. Připravoval jsem se tak, abych nějakou porci minut zvládl, kdyby mě bylo potřeba. Byl jsem připravený a čekal jsem, jestli na mě trenér ukáže.“
V jednom ze soubojů jste utržil tržnou ránu...
„Je mi dobře, ale trošku mě bolí hlava, došlo ke srážce. Ale nic se neděje, pár stehů to spraví.“
Tlak ve druhé půli byl velký, remíza hodně bolí, že?
„Je to velká škoda. Hrajeme o titul a zápas promrháme prvním poločasem. Ten byl fakt hodně špatný. Druhá půle byla lepší, měli jsme dvě penalty, další šance. Musíme být produktivnější.“
Fanoušci zaslouží velký respekt, vnímal jste jejich podporu?
„Ano, atmosféra byla díky nim fantastická. Už na lavičce jsme koukali, kolik jich tady je. Vytvořili nám domácí kulisu, mrzí mě, že jsme to nezvládli otočit. Zasloužili by si to.“
