O skvělé kulise i výkonech Douděry s Ogbuem
„Samozřejmě jsem pozitivně naladěný z mnoha důvodů. Prvním je celková úroveň zápasu, respekt našemu soupeři. Měli těžkou cestu do finále, byl to těžký souboj, v těžkém prostředí. Další věc je podpora našich fanoušků, která byla neskutečná. Na jednu stranu to bylo povzbuzující, na tu druhou obrovsky zavazující. Poděkování za to prostředí, které nám tady vytvořili, dá se říct, že jak se nám podařilo zvítězit na hřišti, tak jim v hledišti. Celkově si myslím, že je to velká podpora pro pohár jako takový, jak semifinále, tak i finále bylo skvělé. Ještě bych neměl zapomenout na rozhodčího, měli bychom ho naklonovat, aby byl na více zápasech. Samozřejmě tam byly a vždycky budou nějaké chyby, to, že ty zápasy takto vypadají je dané i jeho kvalitou a vystupováním. Všechny strany přispěly k důstojnému finále po všech stránkách. Druhá věc, kterou chci říct, je, že jsme vyhráli zaslouženě, měli jsme dobrý vstup do zápasu, dařil se nám týmový i individuální výkon. Podařilo se nám praktikovat hru, kterou jsme chtěli hrát. Neproměnili jsme na začátku dvě šance, pak jsme přežili tutovku Karabce. To ale v první půli bylo jediné ohrožení naší branky. Jestli jsme něco kazili, byla to přechodová fáze po zisku, kdy jsme řadu situací mohli vyřešit mnohem lépe. Nesehráli jsme to dobře, někdy jsme si to chtěli dát do nohy a šli jsme do prostoru, někdy obráceně. V tom jsme v první půli mohli být efektivnější. Po rohu ve druhém poločase se nám pak podařilo jít do vedení, Sparta měnila rozestavení na 4-5-1 do druhého poločasu, to nám, myslím, vyhovovalo. Samozřejmě přišly dvě velké šance soupeře, napřed Krejčího, pak střela po navedení, skvěle nás v tu chvíli podržel Koli. I to ale přispělo ke kvalitě utkání. Kdybych měl říct nějaká negativa, tak první věc bylo to chování po zisku míče, druhá pak samozřejmě ty dvě šance, ale ty si Sparta vytvořila svojí kvalitou. Celkově jsme šťastní a rádi za to, že jsme to dotáhli,“ zhodnotil duel šéf sešívané střídačky.
Je to pro vás prolomení výsledků ve venkovních zápasech?
„Pochválit musím kvalitu hřiště, je dobré, rychlé, připomíná evropské. I to přispívá k tomu, co se děje na hrací ploše. Samozřejmě nám tentokrát pomohla produktivita, to je to vzývané slovo. Někdy můžete hrát skvěle a pak dostanete gól, což devalvuje vaše výkony. Myslím si, že v některých venkovních zápasech jsme měli mnohem více gólových šancí než teď, neproměnili jsme je, a ten výsledek pak byl jiný. Naopak, i když měl Ibra nebo Venca šance, tak ten gól pak pomohl otevřít zápas. Brzký gól nám vždy vyhovuje, máme rychlé hráče směrem nahoru a otevře se nám prostor. Zápasy proti jiným soupeřům jsou samozřejmě jiné, je to zápas o trofej, oba týmy chtějí vyhrát a musí se tlačit nahoru. Dobré je to v tom, že oba chtějí vyhrát a zároveň předvést kvalitu, není to jen o výkonu jako takovém. Hráli kvalitní hráči na obou stranách, za sebe jsem nadšený, mohlo to sice chvílemi být kombinačnější, zpracování, technika, hra pod tlakem i běžecký výkon vedly k tomu, že to byl dobrý fotbal. Cítil jsem z nás pevnost v rozhodování v obranné fázi, komunikaci v defenzivě. Šance Karabce vyplynula z kvality soupeře a chyby, ke které nás soupeř donutil. jinak tam ale byla jistota a sebedůvěra v rozhodování v obranné fázi, feeling, který se na nás přenesl z tribun. Rozhodování v defenzivě od nás bylo v zápase skvělé.“
Proč jste se rozhodl nasadit Ibrahima Traorého?
„Kdybychom byli v jiném stavu, asi by nenastoupil. Samozřejmě nám nějací hráči chyběli, zápas s Hradcem, ač výsledkově nepovedený, byl navíc běžecky strašně náročný. Data některých hráčů, Lukáše Provoda nebo Vency Jurečky a spol., dosahovaly hraničních hodnot, které mají. Řešili jsme proto post druhého středového hráče, nabízely se i jiné varianty, chtěli jsme ale zkušenost, aby Osky nebyl na nabídku sám. Ibra nám navíc tři finále vyhrál, má zkušenost a sebedůvěru, proto jsme si, s vědomím, že Zafeiris nemohl od začátku, vyhodnotili, že nám to rozběhne Ibra. Lukáše Provoda a Christose Zafeirise jsme si nechali do zápasu, který samozřejmě mohl jít i do prodloužení. Ibra měl za úkol jít s pedálem na podlahu a pak jsme za něj měli připravené střídání.“
Obě branky padly až po příchodu Christose Zafeirise. Měli jste to s ním takhle připravené?
„Bylo to na to dohrání zápasu, kdy jsme čekali, že to bude tahání a těžké utkání. Navíc jsme měli na lavičce jen šest hráčů, což vypadá jako malichernost, zužuje vám to ale možnost střídání, s Bohemkou to rozhodovalo. Věřili jsme tomu, že budeme mít dobrý pohyb a kombinaci a na hřišti bude více místa než při prvním derby, vzhledem k tomu, kolik toho oba týmy mají v posledních týdnech za sebou. To se, myslím, potvrdilo. Nebyla to jednoduchá volba, protože v osobním bránění jsme měli nějaké hráče na hraně, Osky nebo Ibra hlídali větší hráče, čekali jsme ale, že na konci přijdou situace, kdy bude spousta nakopnutých míčů a soubojů, Lukáše jsme k tomu chtěli mít na hřišti. Zafeiris zase dobře udrží balon, k němu obrovský respekt, kdyby to byl jiný zápas, nešel by do něj. Měl zranění, které ho limitovalo už proti Hradci, kde nemohl střídat. Dal se ale zázračně dohromady, věděli jsme, že chce míče pod tlakem a rizikem a udrží nás ve hře. Když pak i domácí přešli do 4-5-1, my jsme také změnili formaci a utkání se zlomilo v náš prospěch.“
Ondřej Kolář udělal v zápase s Hradcem chybu, přemýšleli jste, jestli ho na finále postavíte?
„To je úděl brankářů. Nešťastné momenty někdy přijdou, gólmani jsou tomu vystavení. Důležitá je podpora trenérů, které má okolo sebe, kteří mu stoprocentně věří. Přijde mi, že čím těžší zápas je, tím více se Koli vybičuje k výkonu. Pokud má nějaké zaváhání, je to třeba v zápasech, kdy nemá takovou permanenci. Myslím si, že mu vyhovují zápasy, kdy je ve hře, soupeř je častěji na naší polovině. Nebylo to vůbec téma, on je pro nás navíc strašně důležitý v centrovaných míčích, kde jsme cítili deficit, on si pro ně hodně chodí. Nejvíc nám Koli obecně pomáhá právě ve vzdušném prostoru před brankou.“
Je to, že derby nebylo tolik vyhecované, i zásluha vás jako trenérů a hráčů?
„Bylo to vyhecované i teď, spousta věcí tam byla. Samozřejmě to ale bylo jiné, je to dané i rozhodčím, bylo vidět, že to chce odpískat dobře a má respekt všech hráčů. Je to i kulturou, která tady je, není tam taková nevraživost, jako dříve. Možná je to tím, že trenéři Sparty jsou ze zahraničí, nevím. Celkově to neumím ničím nazvat, změna za poslední dobu je ale obrovská. Musí být rivalita se vším všudy, ale s nějakým respektem. Vždycky přijdou nějaké momenty, po zápase si ale podáme ruce. Nejdůležitější je výsledek, pak ten produkt, který zůstane na hřišti, který týmy chtějí předvést a který chtějí vidět i diváci. Na tom záleží oběma týmům. Priorita je výsledek, pro oba týmy je ale důležitá i cesta, kterou k ní chtějí dojít.“
Jak se vám líbil Igoh Ogbu? Nebojíte se, že za něj budete muset brzo hledat náhradu?
„Za mě asi 9/10, minule to bylo 10/10, tentokrát ale nedal gól (smích). Je fantastický, skvělý, je pro nás je stejně důležitý jako Sørensen pro soupeře. Nejen tím výkonem, ale i tím, jak působí na tým. Na hráče přenáší emoce, je to velitel, kterého všichni poslouchají na slovo, dobře se rozhoduje v klíčových situacích na ose hřiště. Jeho výkony jsou skvělé, upřímně z toho strach mám. Zaregistroval jsem, že při posledním ligovém derby sem jela spousta skautů na jiné hráče obou týmů, všichni ale měli podtrženého jeho, čemuž se nedivím. Na druhou stranu chci, aby tady zůstal, a doufám, že tu chce zůstat on. Jen pro dokreslení, říkal, že už týden chodí usínat s tím, že chce držet ten pohár nad hlavou a že to musíme vyhrát. On to řekne tak, že se na něj skoro zamilovaně díváte, přenáší to na tým. Strašně moc nám po odchodu některých hráčů chyběl takhle emoční hráč, který je přirozený emoční vůdce, teď ho máme na nejdůležitějším postu. Jsem nadšený, doufám, doufám, že nám vydrží co nejdéle, hledáme k němu nějakého podobného hráče, tak doufáme, že to nebude náhrada za něj.“
Jak velká vzpruha je tohle vítězství před nadstavbou, ve které na Letné hrajete znovu už za deset dní? A bylo tohle nejdůležitější pohárové finále, které jste se Slavií zažil?
„Užijeme si to teď, od pátku ale zase začne jiná soutěž. Máme zápas s Bohemkou, na který se musíme soustředit. Budou to teď trochu jiné zápasy, sobota, neděle už bude jiný příběh, nic není staršího, než včerejší vítězství, nebo porážka. Co se týče těch finále, všechny byly důležité, třeba hned to první po půl roce ve Slavii, což byla naše první trofej, která byla důležitá i pro chod klubu. Jednou jsme si také prošli těžkou cestou, když jsme během jednoho měsíce museli vyhrát v Olomouci, tady a v Plzni. Museli jsme vyhrát tři venkovní zápasy. Tohle už ale nemůže být nikdy více, že máte pochod, extázi fanoušků, kteří přijdou. Je mi strašně líto těch, kteří se na to nemohli dostat, kdyby tady byl stadion s kapacitou šedesát tisíc, tak je na tenhle zápas vyprodaný, nebo minimálně na půlku toho čísla bychom se dostali. Polovina lidí se sem ani nedostala, myslím si, že nemůže být nic cennějšího, než vyhrát tuhle trofej v takovém zápase a v takové atmosféře. Pro mě momentálně je úplně nejvíc.“
Měli jste trochu v hlavách i to, aby se to nevymklo s oběma tábory fanoušků? Cítili jste kvůli tomu i odpovědnost na hřišti, aby to nešlo za nějakou hranu?
„Jednoznačně. Když jsme jeli autobusem sem, přišlo nám video pochodu na mostě. Problesklo mi hlavou, jak bude vypadat ten pochod zpátky. Výsledek nemůžete nikdy zaručit, ale myslel jsem na to, že musíme podat co nejlepší výkon. Museli jsme ze sebe vydat to nejlepší, aby si to ti lidé užili a zpátky šli pokud možno veselí. Pro mě osobně to bylo obrovsky zavazující, když jsem šel na rozcvičku a viděl ty lidi, byl jsem nadšený, na druhou stranu to pro mě osobně bylo zavazující. Je to něco výjimečného, už se to asi mockrát opakovat nebude. Neuměl jsem si představit, jak to tady bude vypadat, nic se ale nestalo, klobouk dolů za organizaci zápasu, nebylo to nic jednoduchého, bylo to ale fakt skvělé. Něco podobného jsme zažili v Olomouci s Baníkem, kde to také bylo půl na půl a skvělý zážitek. Jediná vada je, že ta kapacita stadionu není větší. Pro mě osobně to byl obrovský závazek, chtěl jsem, abychom to za každou cenu zvládli a lidi měli radost.“
Celkem jste se Slavií vyhrál už sedm trofejí, jak moc si toho vážíte?
„Neskromně si počítáme osm, i se superpohárem. Byl to jen jeden zápas, byla ale oslava a trofej je v muzeu, takže si počítáme osm. Samozřejmě je to skvělé, všechno má ale svůj samostatný příběh. Tohle byl super zápas, myslím si, že ještě před nedávnem by asi málokdo řekl, že bude mít pohár takovou váhu. Vyprodané stadiony atd., je to fakt super.“
Na začátku druhé půle změnil Brian Priske rozestavení na 4-5-1, jak jste na to reagovali a byla to pro vás výhoda?
„Střídání by u nás proběhla stejně, jak byla připravená, hráči by ale šli na jiné posty. Zafi by šel na polaře místo Ibry, Provi by šel na křídlo místo Matěje Juráska. Hráli jsme v tu dobu fakt dobře, takže jsem zvažoval, jestli nenechat to rozestavení, ale tím, jak jsme dlouhodobě na 4-5-1 zvyklí a vycházelo nám to navíc na ty hráče na hřišti, tak to byla logická volba. Hodně nám to ve výsledku prospělo, návyky, automatismy, měli jsme dva hráče na lajně, co kombinují a rotují, tři hráče v prostředku, jsme na to více zvyklí. Upřímně jsem byl radši, i pro nás to pak bylo bezpečnější za stavu, kdy jsme vedli. Stopeři pak hrají na jednoho útočníka, mohou se lépe zajistit a máte lépe pokrytou osu hřiště. Pro nás to je výhoda, dlouhodobě hrajeme 4-5-1 a bylo snadné do toho přejít. Problém trochu byl, když nám David Jurásek v 70. minutě říkal, že to určitě nedohraje. Tam bylo velké zvažování, jestli Oskyho, který měl kartu, stáhnout na beka, nebo ne, a jak vyřešit ty křídelní prostory. Myslím si ale, že pro nás je určitě jednodušší jít do 4-5-1, než kdyby to bylo obráceně.“
Jak hodnotíte progres Davida Douděry po jeho příchodu do Slavie?
„Našel bych ještě jedno jméno, Vencu Jurečku. To je podobný raketový vzestup v poslední době. U Doudise máme strašnou radost. Někdy děláte velký přestup za velké peníze a myslíte si, jak to bude wow. Někdy to ale trvá, někdy nedopadne vůbec. David byl nízkonákladový hráč, byli jsme ale fakt přesvědčení, že nám padne do stylu, který hrajeme. Hodně jsem sázel na to, že ve třiadvaceti má odehráno přes sto ligových zápasů. Vždycky si musel vydobýt místo, rvát se, nikdy to nedostal zadarmo, musel přetrpět i nějaké křivdy. To mu pak pomůže v klubu, kde jsou očekávání a konkurence. Byla to věc, na kterou jsme hodně sázeli, výhoda byla, že Houšťa hrál s jeho tátou, já se tenkrát ve svých dvaadvaceti snažil jim dělat asistenta trenéra (smích). Ten progres je velký, hlavně v defenzivní činnosti, která u něj vždy byla slabší stránka, a v takovém klidu. Za ten gól jsem rád, biomechanika jeho pohybu je nevídaná, rotace u těch střel. Pomohl mu klid a myslím, že i reprezentace, všechno dohromady. Venca i on zapadli skvěle, oba jsou tahouny týmu.“
