O touze uspět i sestupu: Kemp? Velké zrcadlo
Když dostanete šanci, je třeba ji využít. Známá pravda, Beran si jí byl vědom. Před odjezdem do Rakouska trénoval až čtyřikrát denně. „Taťka se věnuje individuálnímu tréninku, pomáhal mi s přípravou. Snad to tady prodám,“ přeje si.
Do křesla v zahradě hotelového komplexu Almesberger usedá ještě s mokrou hlavou. Po příjezdu z tréninku stihl sprchu, trochu se vydýchat. 90 minut dlouhý trénink v plném slunečním svitu vzal hodně sil.
„Mám se bát?“ usměje se. Nemusí. Osobně prožil skvělý ročník, on i další spoluhráči získali ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE nenahraditelné zkušenost. Teď přišel čas udělat další krok. Nebo se o něj alespoň pokusit. Plán je prostý, probít se na herní soustředění.
Jak vám to tady zatím jde?
„Perfektní, jsem nadšený. Na střídačce A-týmu jsem byl letos v derby, taky na pár trénincích. Na soustředění mám ale premiéru.“
Na tempo už jste si zvykl?
„Postupně si to sedá (smích). Přijde mi to oproti béčku extrémně rychlé, myslím všechno. Daleko větší důraz je na fyzičku, však je to kondiční soustředění. Musí se rychle pracovat s balonem, intenzita je obrovská.“
Ještě teď zníte trochu udýchaně...
„Je to tak, a to je teprve začátek (smích).“
Když jste se dozvěděl o aigenské nominaci, jak jste zareagoval?
„Měl jsem velkou radost. A pustil jsem se do přípravy individuální, byla hodně intenzivní. Pomáhal mi taťka, je individuální trenér. Chodil jsem s ním třikrát/čtyřikrát denně.“
To je dost...
„Táta to tak má nastavené, hodina trénink bez pauz, pauzy prý berou fyzičku (smích). Jen napít se člověk může. Dělali jsme hřiště, pak posilovnu, v hale gymnastiku a tak. To bylo dopoledne, odpoledne běhání v lese. Bylo to náročné, ne vždycky samozřejmě byly čtyři fáze, někdy tři. A posledních pár dnů před odjezdem jsme skončili na dvou.“
Skrz aklimatizaci, pomáhá, že tu nejste sám? Jsou tu další mladí hráči, včetně brankáře Jovanoského celkem pět.
„Za mladou partu jsem rád, ale abych byl upřímný, úplně to nepotřebuju. Jsou tu perfektní kluci, Maso, Béřa, Teclík. Není to tak, že bychom se museli bavit jen mlaďoši pospolu. Je nám tu všem dobře. Cítím se tu výborně.“
Co jsem vypozoroval na tréninku, zpětná vazba vaším směrem léta okamžitě, že?
„Je to tak, někdy na nás zařvou, upozorní na chybu, co jsme udělali špatně. Je to pro nás jenom dobře, člověk se z toho nesmí sesypat. Vzít si to dobré, zkusit to příště udělat líp.“
Z pozice záložníka, koho sledujete při tréninku nejvíc, od koho se učíte?
„Určitě koukám nejvíc na Šévu, kvůli přehledu, rozehrávce. Tu má neskutečnou. A druhý je Linži, agresivita, bojovnost. Je to válečník, to mi hodně imponuje. To potřebuju zlepšit.“
Prostějov? Odhodlání, pak mizérie
S odstupem času, co vám osobně dal rok ve druhé nejvyšší soutěži?
„Všem hráčům to pomohlo hrozně moc, bylo nám většině 17, 18, 19 let. Poprvé jsme hráli profesionální soutěž, první ligu. Čelili jsme poprvé mužům, strašně cenná zkušenost. Dalo nám to hodně, příprava na zápasy, nasazení, vetší zájem fanoušků. Bohužel nám to ale i vzalo, sestoupit je psychicky dost náročné. Jako tým jsme na to asi neměli. Pro hlavu je těžké to zpracovat.“
Zmínil jste fanoušky, to pro vás musela být úplně nová věc.
„Samozřejmě, je mnohem těžší hrát zápas v Opavě nebo Karviné, kde krom toho, že bojujete proti silnému týmu, na vás ještě kouká třeba dva tisíce fanoušků, možná víc. Ale je to příjemné, o tom žádná, člověk si přijde, jako by už běhal po ligovém trávníku.“
K záchraně vám chyběly dva body, kdybyste mohl vzít jeden zápas zpátky, napravit ho, jaký by to byl?
„Určitě poslední kolo s Prostějovem. Nastavení jsme byli přitom super, všichni měli v hlavě jenom výhru. Tlak jsme vnímali, ale věřili jsme si. Navíc jsme věděli, že nám na dálku může pomoci i Vlašim, což se bohužel nestalo. Důležitou roli sehrál Béřa, strašně nám v kabině pomohl, uklidňoval nás. Mně tlak pomáhá, nevadí mi, ale ne každý to takhle má. Chtěli jsme se rvát, ale bohužel na hřišti nám to vůbec nevyšlo. To byla mizérie. Neklaplo nám vůbec nic.“
Výsledky souběžně hraných duelů, porážku Vlašimi a obrat Opavy proti Varnsdorfu, jste se dozvěděli až po utkání?
„Skončil zápas, prohráli jsme, podíval jsem se na naši střídačku a bylo to hned jasné. Konec, sestupujeme, blesklo mi hlavou. Mrzelo to strašně, pořád to ve mně je.“
Dát tak gól před Tribunou Sever
Chápu, přesto z vlastní odvedené práce asi můžete mít radost, ne? Nastřílel jste jedenáct branek, byl jste šestým nejlepším střelcem ligy.
„Sezona se mi povedla moc, to si uvědomuju. Ale pořád je to druhá liga, já mířím výš. Nechci a nesmím zahálet, už tady na soustředění cítím, jak je to všechno o několik levelů výš. Chtěl bych se moc prosadit, vybudovat si pozici, zůstat tady v áčku.“
Jako takové zrcadlo to tady funguje dobře, viďte?
„Jasně, člověk si myslí, že na tom nějak je, ale realita je pak trošku horší (smích).“
Vzpomenete si ještě občas na utkání s Jihlavou, na vaše čtyřgólové dopoledne?
„Proti Jihlavě vyšlo všechno. Do čeho jsem kopnul, z toho byl gól. Kdybych to zkusil napálit přes celé hřiště, asi by to tam zaplulo taky (smích). Byly z toho čtyři góly, nikdy se mi nic takového nepovedlo. Super pocit.“
Ve vašem telefonu pak muselo být docela rušno, sešlo se hodně gratulací?
„Psalo mi hodně lidí. Potěšil mě třeba slávistický rapper Peca, psal, že moc gratuluje, že mě sleduje, ať se dál daří. To jsem nečekal, to mě hodně potěšilo. Ale vděčný jsem byl za všechny zprávy.“
V průběhu sezony rezervě vypomáhali členové A-týmu, kdo na vás udělal největší dojem? Už zmíněný Jan Bořil?
„Určitě ten! A taky Stejsky. Béřa chodil s námi častěji, víc než ostatní kluci. Velká osobnost, všechna čest. A Stejsky v bráně taky pomohl neskutečně, chytil spoustu věcí, kdybychom ho neměli, do Prostějova bychom už určitě nejeli s reálnou šancí se udržet.“
S jakými cíli jste vůbec do Rakouska přicestoval?
„Snažit se tady udržet, to je jasné! Další cíl, vzdálenější, jednou si zahrát v Edenu před Tribunou Sever. A třeba tam jednou oslavit vstřelený gól.“
