Prasknutí, bolest… Vrátím se silnější, kemp mi pomůže
Vzpomínáte na půl roku staré události?
Pech prožil vydařený letní kemp v Rakousku, do generálky proti Drážďanům nastoupil 16. července z pozice člena základní sestavy. V týdnu před startem FORTUNA:LIGY ale přišel direkt, těžká rána. Na tréninku si defenzivní univerzál přetrhl přední zkřížený vaz v koleni.
Vlastním „přičiněním“, nešťastnou náhodou. Jen zkusil rozhodit brankáře při rozehrávce…
Když před venkovním portugalským gymem, kde ho za pár minut čekal další individuální trénink, dosedl na židli k rozhovoru, levé koleno mu zpevňovaly černé pásy kineziotejpu. „Cítím se díky tomu jistější. Pro hlavu je to takový pomocník. Ale mám radost, dělám velké pokroky,“ usmál se a začal vyprávět. Do zápasu by mohl zasáhnout, když vše půjde dobře, na přelomu dubna května.
Prozraďte, jak se to tehdy v červenci celé seběhlo.
„Byl týden do mistráku, hráli jsme na tréninku intervalové hry. Napadal jsem Koliho rozehrávku, naznačil jsem jednu stranu, druhou. V pohybu mi podklouzla noha, koleno se prolomilo dovnitř, myslím, že jsem si ho pak i lehce přisedl. Slyšel jsem prasknutí, cítil bolest. Odkulhal jsem, skončil pro mě nejen trénink...“
Hned jste věděl, že to bude vážné, nebo jste ještě choval naději?
„Když to prasklo, samozřejmě jsem doufal, že to nebude ta nejhorší možnost. V Boleslavi jsem jedno vážné zranění zažil, trefili mě na stojnou nohu, zlomili mi ji, přetrhal jsem si vazy. Tady šlo ale o koleno... Na rezonanci jsem šel za dva dny, tam jsem se tu špatnou zprávu a konečnou diagnózu dozvěděl natvrdo. Přední křižák to nevydržel.“
Bolelo to o to víc, že jste v danou chvíli prožíval nejlepší období od vašeho příchodu do Slavie? Jak později hlavní trenér zmiňoval, počítal s vámi do základu.
„Souhlasím. Než se to stalo, moje pozice byla dobrá. Za ten půlrok ve Slavii jsem se hodně posunul. Ono se to možná nezdá, ale přestoupit z Mladé Boleslavi sem je prostě hodně těžké.“
Dva týdny v bolestech
V čem konkrétně?
„Je to složité na psychiku, stejně tak skrz obrovskou konkurenci, která tady je. Bylo to těžké, hrál jsem i za béčko, nedařilo se mi moc, spíš vůbec. Po EURO se to ale otočilo. Přijel jsem na přípravu, vyšla mi, trenér mě posunul na pozici středního záložníka.“
To jste asi docela koukal, ne?
„Nevěřil jsem, že by mi to mohlo jít (smích). Pořád jsem se viděl spíš na kraji. Ale nějak jsem to zvládnul, zlepšoval se. O to větší rána to zranění pak pro mě bylo.“
Jak jste to vnitřně zpracovával?
„Složitě. Mrzelo mě, že jsem přišel o zápasy v lize, stejně tak v Evropě. Na ty jsem se ohromně těšil... Škoda. Ale doufám, že se vrátím silnější, všechno mám ještě před sebou.“
Prožil jste po operaci těžké chvíle, nebo od prvního dne šlo vše podle plánu?
„Rekonvalescence proběhla, vlastně ještě pořád probíhá, dobře. Na konci ledna to bude přesně půl roku. Nejhorší bylo období před operací, když na to člověk čeká, nemůže vůbec nic dělat. A pak bezprostředně po zákroku, brali mi štěp ze zadního stehenního svalu.“
To zní bolestivě…
„Prvních 14 dní jsem měl obrovské bolesti, pořád jsem cítil, jako bych tam měl křeč. Musel jsem hodně ledovat, dostal jsem domů ‚gameready‘, pořídil jsem si elektrostimulaci, aby mi úplně neochably svaly. Po měsíci jsem začal na Slavii s každodenní rehabilitací, s Ludvíkem Maierem jsme cvičili od základů, úplně ty nejjednodušší cviky. A cvičíme doteď.“
Čeká mě spousta práce
Hodně jste navštěvoval domácí zápasy. Bylo pro vás důležité spoluhráče podpořit, být stále součástí týmu?
„První zápas byl dokonce venkovní, jel jsem se podívat do Mladé Boleslavi. Dřív to nešlo, do té doby jsem byl defakto ležák. Tehdy jsem konečně začínal chodit. A od té doby jsem nechyběl na žádném domácím utkání. Bylo to pro mě složité na jednu stranu, viděl jsem se pořád na hřišti, představoval si, jak ta utkání hraju. Na druhou stranu jsem tam chtěl být s klukama, fotbal je celý můj život. Půlrok vedle Houšti na střídačce mi taky hodně dal (smích).“
Kdy jste prožil nejsilnější emoce?
„Musím zmínit ty evropské zápasy. Nikdy jsem je nezažil, nikdy jsem nebyl součástí evropského klubu. Sheriff i Ženeva byly super, oba kluby jsme přejeli. Ale nejvýš řadím AS Řím, samozřejmě. Proti nim se nevítězí ani nehraje každý den.“
Přesuňme se sem, do Portugalska. Co zatím zvládáte?
„Sem do Algarve směřovala celá moje rekonvalescence. Konečně jsem mohl vyměnit antigravitační pás za hřiště, konečně jsem se mohl proběhnout po trávníku. Moc si vážím toho, že tady můžu být, s kondičákama, s klukama. Konečně jsem začal běhat, pracovat s míčem.“
S týmem jste absolvoval i kruhový trénink.
„Ano, to mi dodalo hodně optimismu. Je to pro mě daleko lepší než být zavřený v posilovně a na páse.“
Všechno je na dobré cestě...
„Tak, ještě mám před sebou spoustu dní tady. Spoustu práce. Věřím ale, že na konci soustředění budu ještě mnohem dál, než jsem teď. Celému týmu fyzioterapeutů, masérů a všem, co se o mě starali a starají, moc děkuju. Že pracovali na mém návratu, tak mi pomohli. Nejvíc pak Ludvíkovi, který se stará doteď. Když to klapne, za tři měsíce bych snad mohl hrát. Mým osobním snem je konec března."
