Pohled do slávistického archivu – zajímavá červencová jubilea
PRAHA/EDEN – Podívejte se s námi do slávistického archivu na zajímavá červencová jubilea.
Před 110 lety vyhráli fotbalisté atletické disciplíny...
V červenci 1901 najdeme ve výsledkových listinách letních sportovních mítinků na staré Slavii na Letné také fotbalisty. V tehdejší době to nebylo nic neobvyklého, protože vedle běhů tu byly disciplíny i ryze fotbalové. Například disciplínu kop míče z místa (bez rozběhu) vyhrávalo stabilně populární pravé křídlo Jindřich Baumruk. Jeho výkon byl (když vidíte tehdejší míče a kopačky) úctyhodný - 42 metrů! Někteří koketovali s oběma sporty a také v nich Slavii reprezentovali. Nejvíce startů měl záložník Semecký. Ten se během mítinků snad ani nezastavil. Jen posuďte sami: běhy na 60, 100 a 400 metrů, skok daleký a trojskok, hod kladivem obouruč a kop míče z místa. To vše za jediné odpoledne!
Před 105 lety se narodil slavný kanonýr Franci Svoboda...
5. července se narodil velký střelec slávistických fotbalových dějin František Svoboda. Byl nazýván (i v tisku) „Franci“ tak, jak mu říkala jeho maminka. Ve slávistické šatně ale slyšel na titul „Bonello“. To proto, že byl pověstný vždycky elegantním účesem, úborem a viděl snad všechny tehdejší filmy. Jedním tehdy oblíbeným filmovým hrdinou byl svými kamarády označen. Jeho mateřským klubem byl Rapid Vinohrady (stejně jako u Vlasty Kopeckého). Poznávací značka? Robustní střelec. Celou kariéru vážil kolem sta kilo a o jeho dělovkách se dokonce zpívalo: „…z třiceti metrů dáli, na branku Svoboda pálí!“ Dokazuje to i památná historka z léta 1930. Na Spartě hrálo Československo se Španělskem a mužstva jako kapitáni vedli proslavení brankáři František Plánička a Ricardo Zamora. Domácí slavně vyhráli 2:0, když druhou branku dal svou osvědčenou pumelicí právě „Franci“. Ta rána udělala díru ve sparťanské síti. Byl z toho posměch pro sparťanský inventář, ale fandové chodili po zápase k té brance a nábožně hleděli na díru v síti... Byl mezi nimi i známý slávistický činovník a textař kupletů Ruda Jurist. A právě ten je i autorem toho zmíněného popěvku, jak Svoboda na branku pálí. Franci oblékal slávistický dres celá dvě desetiletí (liga pravidelně 1926 až 1937), je členem Klubu ligových kanonýrů za více než sto gólů (má odznak číslo 19), stal se „zlatým hochem“ v reprezentačním mužstvu, co hrálo na MS 1934 až ve finále. Jeho konec byl ale smutný. V březnu 1948 zemřel na rakovinu zažívacího traktu... Poslední u jeho nemocniční postele byl ze slávistů František Plánička. Podle jeho svědectví nemocí ztýraný „Franci“ vážil sotva čtyřicet kilo... Jako hráč to byl ještě dlouho vzpomínaný „bourák“.
Před 100 lety přerazil Košek v Lounech břevno brány...
Památná událost se odehrála v červenci 1911. Amatérští mistři Evropy si po zisku titulu ani moc neoddechli, „výboři“ je honili v našich dresech za zápasy (a za tržbami) celé léto. Nepohrdli ani „pouťákem“. Při jednom z nich, bylo to v Lounech, vyhlášený kanonýr Jan Košek přerazil břevno nad hlavou domácího brankáře. Domácí hořekovali nad tou škodou, ale kanonýrův úsudek byl stručný. Řekl: „Ta štangle byla stejně nahnilá...“ A protože v tu chvíli už byl výsledek Slavia – Louny 10:0, ve hře se dále nepokračovalo. Nadporučík Cífka (sudí zápasu a také svazový instruktor) totiž usoudil, že „za chvíli by byl stejně konec“ a tak se už dál nehrálo.
Před 80 lety byla zopakována Pláničkova nádherná bilance...
Stalo se tak v červenci 1931. František Plánička odchytal určitě všechny mistrovské zápasy I. ligy hned v pěti ročnících 1929/30, 1930/31 a pak 1932/33, 1935/36 a 1936/37. V tom prvním případě ustavil nový brankářský rekord. Ve 14 zápasech dostal jen 13 gólů. Slavia neztratila ani bod! Prý neopakovatelné. V sezoně 1930/31 dostal jen 14 gólů. Slávisté titul obhájili po 12 vítězstvích a 2 porážkách při skóre 48:14. Byl to první ročník, kdy Slavii nevedl legendární trenér Madden, ale další zahraniční (a dosud poslední) trenér, Maďar Kálmán Konrád. Vystřídal v sestavě pouhých 15 jmen. Průměr obdržených gólů na zápas s hodnotou 1 a méně byl u brankářů označován všude ve fotbalové Evropě za fenomenální. Takového hodnocení se dostávalo i Pláničkovi. Evropa tehdy řešila na stránkách sportovních listů otázku: Je lepší Plánička ze Slavie Praha, nebo Zamora z Realu Madrid?
Před 80 lety hrála Slavia finále na turnaji Světové výstavy v Paříži...
V červenci 1931 se konal klubový turnaj pořádaný u příležitosti Světové výstavy v Paříži. Slavia málem zakolísala hned v úvodu s domácím Club Francais. Po matném výkonu hrála jen 1:1, ale protože každý zápas musel mít vítěze, hrálo se prodloužení. A to už reprezentační útočné trio Junek - Svoboda - Antonín Puč na sebe vzalo tíhu výsledku a postaralo se o konečných 4:1. Excelentně Slavia odvedla i druhý zápas. Přehrála španělský Santander bezpečně 5:1, když ten vyřadil špičkový klub anglické ligy Wolwerhampton Wanderers 3:1. Slavia tedy hrála finále. Noviny ji pasovaly na jistého vítěze, ale po vyhraném poločase 1:0 druhou půlku doslova „odchodila“ a tak pohár určený vítězům nakonec po výsledku 1:2 překvapivě získala ženevská Uranie...
Z historických pramenů sestavil Vladimír Zápotocký, reprodukce foto-archiválií Vladimír Brada.
