Se všemi jsme v kontaktu, kluci mi ale hodně chybí
„Nastalá situace je pro nás nová zkušenost, nikdo nečekal, že se něco takového objeví. Máme individuální plán a každý den něco děláme. Štve mě, že nemůžu být s klukama a trenéry a trénovat na stadionu pospolu. Nedá se ale nic dělat, musíme se s tím nějak popasovat,“ říká v pořadu Řečnický klub na Slavia TV kapitán sešívaných Jan Bořil.
„Se všemi jsem v kontaktu, na WhatsAppu máme skupinu, kde jsou hráči i trenéři, píšeme si, jak plníme plány a kdo co dělal. Zrovna teď jsem si například telefonoval se Zdeňkem Houšteckým, kondiční trenéři nám pravidelně píšou, co máme oběhat. Každý je zodpovědný a plní to. Víme, co se děje, a snažíme se být sami připravení,“ říká obránce sešívaných.
Kapitán Slavie má doma zahradu, do kontaktu s míčem se ale příliš nedostává. „Mám tady na zahradě balon, můžu si třeba s malou kopat, není to ale samozřejmě ono. Manželka neumí kopat, tak bych si musel kopat sám, což mě moc nebaví. Připravuju se proto jen kondičně a fyzicky.“
Pozitivem pro sešívané ale je, že mohou strávit více času s rodinami, které v nabitém programu sezony často moc nevidí. „Trávím s čas s dcerou, snažím se s ní být co nejvíce. Zahradničím také na zahradě a pokud to jde, jsme s rodinou celou dobu venku,“ říká Jan Bořil. „Když jsme hráli Evropu, jezdili jsme na venkovní zápasy dva nebo tři dny dopředu, a pokud se k tomu hrála ještě liga, měli jsme jeden nebo dva dny doma. Do toho jsme samozřejmě ještě trénovali a rodinu jsme tak za celu dobu viděli třeba deset hodin za celý týden. Když to takhle bylo například měsíc či dva v kuse a navíc jsme neměli žádné volno, bylo to pro naše holky i děti dost těžké,“ přibližuje kapitán sešívaných, který fanouškům popsal i svůj běžný den v karanténě.
„Chodíme spát o půlnoci, protože se naší malé vůbec nechce do postele. Ráno vstávám v deset, holky později. Zacvičím si, zaběhám, najím se a pak se snažím být s dcerou, hrajeme si a při hezkém počasí trávíme čas venku. Potom se vrátíme, koukáme na pohádky. V devět deset už chceme jít spát, jí se ale moc nechce, tak se jí věnujeme. Je to náročné, docela rád bych už vypadl s klukama na trénink,“ usmívá se Jan Bořil.
Slavia momentálně drží v přerušené ligové sezoně první místo v tabulce, po zimním odchod několika opor však ztratila polovinu ze svého podzimního náskoku. „Odešlo pár kluků a musí si to pořádně sednout. Nikdo z nás nepočítal s tím, že titul vyhrajeme suverénně. Všichni jsme pod tlakem, fanoušci očekávali, že už je to hotové. Já sám jsem ale říkal, že to bude těžké a úplně jiné než podzim. Teď nás zabrzdil virus, tak uvidíme, jak to dopadne, jestli se sezona dohraje nebo ne,“ říká dlouholetá opora Slavie, která na jaře převzala kapitánskou pásku po Milanu Škodovi.
„Jsem hrozně rád, že jsem kapitán. Je to velká čest a zodpovědnost. Je těžké převzít ji po Škoďákovi, Sukovi a Hušbym, kteří byli velcí kamarádi a tahouni kabiny. Trochu jsem se toho bál a bojím, doufám ale, že budu dobrý kapitán a vyhrajeme nějaké tituly, ať už tento rok, nebo i v dalších letech. Byl bych také moc rád, kdybychom si opět zahráli Ligu mistrů,“ přeje si Jan Bořil.
V reakci na odchody opor přišlo v zimě do sešívané kabiny několik nových hráčů. „Přišlo hodně mladých talentovaných kluků a je vidět, že se s tím někdo popasoval rychleji, někdo pomaleji. Trochu jim trvá, než si zvyknou na náš systém. Slavia je velký klub a když se na hřišti něco nepodaří, lidi hned začnou bučet a někteří kluci to neunesou. Všichni ještě nejsou nastavení tak, aby to zvládli. Je jasné, že když je někomu devatenáct let, a přijde do klubu, který hraje Ligu mistrů, je to pro něj těžké. U nás to ale není založené na jednotlivcích, hrajeme jako tým a snažíme se jim všichni pomoci. Mluvíme s nimi, radíme jim, co změnit a jak věci zlepšit,“ přibližuje sešívaný kapitán.
Posledním zápasem Slavie před vyhlášením výjimečného stavu a karantény bylo derby se Spartou, ve kterém, i díky gólovému centru Jana Bořila, vybojovali sešívaní remízu 1:1. „Jak nastoupíme do derby, chceme ho vyhrát. Pokaždé. Když nastoupíme, musíme být sebevědomí, nikdo se nebojí. Chceme ukázat fanouškům, že my jsme ti nejlepší v lize. Je jasné, že se nám některé zápasy občas nepodaří, každý se chce nad nás vytáhnout a znepříjemnit nám to a my naopak musíme ukázat, že jsme ti lepší. Derby nemá favorita a jsme rádi, že jsme to poslední neprohráli. Mohlo to být lepší, mačkali jsme je, zase se nám však nedařilo dávat góly. Nedá se ale nic dělat, jsme stále první a vedeme tabulku o osm bodů,“ má jasno kapitán Slavie.
Jan Bořil patří ve Slavii mezi nejdéle sloužící hráče, i přes to však se sešívanými zažil v derby jen jedenkrát hořkost porážky. „Prohrál jsem hned první utkání na jaře za Dušana Uhrina, kdy jsme nás Sparta na Letné porazila 3:1. Derby je vždycky vyhecované, nejlepší. Je to top atmosféra, nikdo nechce prohrát, dáte do toho všechno. Když ještě někoho sundáte, jako já tehdy Vaška Kadlece, tak je to parádní.“
Osobní souboje si krajní obránce Slavie užívá na hřišti odjakživa. „Odmalička jsem bijec, mám starší bráchy, furt jsme se řezali. Vždy jsem všechno - fotbal i bojové sporty - dělal se staršíma klukama. Stále chodím do posilovny a pracuji se svojí vahou. Hlavní je ale mít to v sobě, nebát se a jít do toho po hlavě. Mám souboje rád, vyhledávám je,“ přibližuje Jan Bořil. „Nerad hraju jen na vyšší hráče, s nimi je to pro mě těžší, dávají mi lokty přímo do obličeje a ve výskoku se dostanou třeba do dvou a půl metrové výšky. I s nimi si ale vždycky nějak poradím, holt musím.“
Nejvyhecovanější a nejtvrdší zápasy překvapivě podle Jana Bořila poslední dobou nebývají v derby se Spartou. „Nejvíc vyhecované je to asi s Baníkem. Moc nemusím Filla, hrál jsem s ním a vím, jak se chová. Na hřišti se hodně hecujeme a nadáváme si. S Baníkem je to často ostřejší než v derby.“
Celý záznam třetího pořadu Řečnický klub s Janem Bořilem v roli hosta naleznete na našem YouTube kanále. Pokud preferujete pouze zvukový poslech, pořad naleznete i mezi našimi podcasty v podcastových aplikacích.
K poslechu je Řečnický klub také na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts a také níže v článku.
