O gólech, důvěře trenérů i nošení rozlišováků
„Byl to super půlrok, který jsem si strašně užil. Ani jsem nečekal, že bych to mohl takhle rychle dotáhnout tak vysoko," přiznává upřímně sedmáctiletý záložník Daniel Samek.
Věci ve vašem případě nabraly hodně rychlý spád, že?
„V létě jsem si říkal, že bych se mohl postupně připojovat k áčku, ale že se to až takhle povede jsem nečekal. Bylo tam sice zranění, které vzniklo z hodně zápasů, ale i tak jsem s tím půlrokem velice spokojený.“
Kdybyste měl porovnat Daniela Samka před šesti měsíci a teď na soustředění, v čem je jiný?
„Jsem silnější v určitých fázích hry, kdy už mám zkušenosti ze zápasů a dokážu odhadnout některé situace. Jsem vyspělejší, možná zkušenější, ale pořád se snažím ve všem zlepšovat, protože toho mám pořád hodně před sebou.“
Vstřelil jste tři branky v lize, další tři připravil. S vaší prodkutivitou panuje spokojenost?
„Sice jsem dal tři góly, ale sám vím, že jich mohlo být klidně i víc. Tři branky jsou hezké číslo, ale ten cíl jsem si nijak nevytyčil. Kdybych dal ještě nějaké góly na jaře, tak by mi to určitě nevadilo.“
Těší vás důvěra, kterou do vás trenéři vkládají? Věří vám i v zahrávání standardních situací…
„Ta důvěra mě hodně těší. Málokdo má v sedmnácti nebo osmnácti letech takovou důvěru od trenérů, aby zahrával standardky, nebo měl takovou pozici v týmu. Hodně si toho vážím a jsem za to rád.“
S podzimní částí jste spokojený z týmového pohledu? Slavia vede ligu, postoupila v MOL Cupu, kde jí čeká derby, a postoupila z těžké základní skupiny Evropské konferenční ligy…
„Za ten půlrok můžeme být spokojení, i když tam byly momenty, které mohly určitě být lepší. Jako třeba zápasy v Izraeli nebo v Budějovicích, kdy to nebylo úplně dobré. Právě po těchto dvou utkáních jsme se ale hodně zvedli a měli jsme pak sérii čistých kont. Ten měsíc a půl potom byl velmi dobrý, s koncem jsme spokojení, ale ten poslední zápas v Ostravě nebyl zas takový. Myslím ale, že můžeme být spokojení.“
Máte radost i z vašeho osobního hlediska? Byl jste zraněný a docela dlouho čekal na bod, v posledních dvou zápasech před zimní přestávkou jste ale dvakrát přihrál na gól…
„Po zranění jsem se do hry moc nedostával. Čekal jsem na šanci a přišlo to relativně nečekaně. Opravdu jsem nečekal, že bych mohl hrát na Unionu Berlín. Za tu šanci jsem byl hodně rád a proti Zlínu i Ostravě jsem si pak připsal asistenci. Za to jsem rád, dodalo mi to motivaci.“
Jak se vám vůbec líbí na soustředění v Portugalsku?
„Líbí se mi tu moc. Je to tady fakt hezké. Nikdy jsem tu nebyl a už vím, proč sem kluci jezdí tak rádi. Je to tu velmi náročné, ale já osobně si to moc užívám. Všichni víme, že ta tvrdá práce je potřeba, pak z toho těžíme celou tu sezonu. Za mě určitě super.“
Je tu početná skupina mladých hráčů, vzal jste si je pod křídla?
„Je nás tady asi šest nebo sedm, já jsem pořád ten nejmladší, ale zároveň mám nejvíc zápasů v áčku. Sice jsem nejmladší, ale klukům se snažím pomáhat, aby věděli, co očekávat od trenérů, nebo jak se chovat v určitých situací a co dělat. Snažím se klukům pomáhat, ale myslím si, že to je vzájemné. Snažíme si tu pomáhat všichni, abychom to společně zvládli.“
Co máte jako mladíci konkrétně na starosti, když skončí trénink?
„Musíme se starat o míče, jak nafukování, tak sbírání a počítání, podobně je to i s tréninkovými pomůckami. Nosíme branky, rozlišováky nebo mety. Tyhle činnosti jsou, myslím si, normální u mladých v každém týmu.“
