Stříbro další motivací
„Je to každý den lepší, ze začátku jsem si připadal jako omámený, nedalo se nic dělat jiného než odpočívat,“ usmál se. „Ale je to každým dnem lepší, v sobotu se budu hlásit na tréninku, cítím se dobře,“ dodal Suchý.
Jaké bylo přivítání v kabině?
„Všichni nám gratulovali, s trenérem jsme se domluvili na dalším programu. Je pravda, že v kabině bylo hodně nových kluků. Slavii jsme sledovali na slávistickém webu, věděli jsme, že se v přípravě docela dařilo, hodně nás potěšil příchod Vladimíra Šmicra, bude to pro nás čest být s ním v jednom týmu.“
Odjezd na šampionát pro vás nebyl jednoduchý, musel jste hrát s ochrannou maskou...
„Byl jsem vůbec rád za to, že jsem mohl jet, i když jsem musel nastupovat s maskou. Byla by to věčná škoda se o to nepokusit, vždyť mistrovství světa může být jenom jednou za život. Jsem hrozně rád, že se to tak povedlo. Byl to jedinečný zážitek, zápasy, stadiony, soupeři, média, všechno kolem.“
Musel jste i s ochrannou maskou asi překonávat strach?
„Právě že ne. Věděl jsem, že se nemusím bát, neuhnul jsem snad z jediného souboje. Mohl jsem hrát i bez masky, ale víceméně jsem ji měl pro jistotu a lepší pocit.“
Pak jste se v dalším zápase najednou objevil bez masky...
„Říkal jsem si, že když se nám podaří postoupit, tak že si ji za odměnu sundám. Měli jsme pauzu mezi zápasy, tak jsem čtyřikrát trénoval bez ní. Dal jsem si pak takový malý dárek.“
Máte ji schovanou? Třeba na další zápas proti Mladé Boleslavi?
„Schovanou ji mám, snad ji nebudu už nikdy potřebovat a bude jen na památku.“
Svoje penalty jste na šampionátu proměnil, v televizi jste vypadal při jejich kopání hodně jistě, Petr Janda nám říkal, že jste je na tréninku pálil suverénně pod břevno.
„To jsem rád, že to tak vypadalo, ale ve skutečnosti jsem v takové pohodě nebyl. Zbytečně jsem nad tím nepřemýšlel, jsem rád, že mi vyšly. Měli jsme výborného gólmana, to bylo v rozstřelech rozhodující.“
Ve finále jste měl obrovskou šanci vstřelit úvodní gól...
„Míč mi skákal u boku, stačil jsem ho jenom poslat směrem na branku, zavřel jsem oči. Trefil jsem přímo brankáře, tlačil jsem pak odražený míč očima do sítě, co to šlo, ale skončil na tyči.“
Cítíte se teď mnohem populárnější?
„Návrat byl opravdu triumfální, zájem médií byl obrovský. Ale nemáme s tím problémy, myslím, že to nikomu z nás do hlavy nestoupne.“
Hrál jste víc v záloze než na stoperu, bylo to náročnější?
„Trenér mi už před odjezdem říkal, že se mnou počítá spíš do zálohy, musel jsem si trochu na rychlejší tempo zvykat, ale bylo to zápas od zápasu lepší.“
Vy jste v Kanadě byli už dva týdny před šampionátem, určitě jste měli na rozdíl od jiných turnajů možnost zemi trochu poznat...
„Byl jsem v Kanadě poprvé. Na úvod jsme měli takovou první etapu, které jsme s klukama z legrace říkali, že je „turistická“. Bylo to od trenérů a vedoucího mužstva skvěle vymyšlené, aklimatizace nám určitě zajistila velkou výhodu oproti ostatním týmům. Největším zážitkem pro mne byly Niagarské vodopády, chodili jsme podél nich, pár metrů od padající vody. Vybil jsem ve fotoaparátu všechny baterie.“
Co účty za telefon, to jste se s přítelkyní Alenou asi nedoplatili...
„My jsme si volali přes Skype, skoro pořád. Je pravda, že se mi stýskalo.“
Musel jste hodně utěšovat Petra Jandu, který přišel o finále?
„Utěšovali jsme ho všichni, vzal to nakonec tak, jak to bylo. I mně rozhodčí jednou říkal, abych si dal pozor, že také nemusím ve finále hrát. Muselo to být pro Petra hrozně těžké.“
Váš úspěch určitě nespočíval jen ve štěští, co myslíte, že český tým vyneslo tak vysoko?
„Hráli jsme jako tým, nemohli jsme hrát proti Španělům nebo Argentině naivní fotbal, napadat je na vápně a vzadu je nechávat před vápnem útočit jeden na jednoho. Je vidět, že týmovým fotbalem se dá uspět, i proti takovým individualitám.“
Ve finále jste byli blízko zlatu...
„Já tomu věřil jenom chvíli, vyrovnání přišlo vlastně vzápětí. Ale nakonec jsme se se stříbrem smířili, když byla dobrá nálada, tak jsme žertovali s klukama, že stříbro znamená, že ještě máme motivaci jednou to zlato získat.“
Ondřej Zlámal
