Představujeme našeho prvního soupeře
16. 9. 2007, Redakce
Už ve středu vstoupí Slavia za zvuků chorálu Ligy mistrů UEFA do slavné soutěže. Prvním soupeřem bude rumunská Steaua Bukurešť. Podívejme se do bohaté historie tohoto klubu. Možná, že právě následující čtení přiláká i ty poslední ze slávistů, kteří váhají, zda získat zbývající vstupenky a na stadion vyrazit. Steaua znamená v překladu hvězda a nejslavnější rumunský klub si ji ve svém znaku rozhodně zaslouží. Ve druhé polovině 80. let totiž zářila na fotbalovém nebi tak jasně, že se jí obávaly všechny evropské velkokluby. Neznámý tým odkudsi z Balkánu v sezoně 1985/86 dokonale šokoval svět, když v Poháru mistrů evropských zemí jako vůbec první mužstvo z východní Evropy přišel, viděl a zvítězil.
Steaua znamená v překladu hvězda a nejslavnější rumunský klub si ji ve svém znaku rozhodně zaslouží. Ve druhé polovině 80. let totiž zářila na fotbalovém nebi tak jasně, že se jí obávaly všechny evropské velkokluby. Neznámý tým odkudsi z Balkánu v sezoně 1985/86 dokonale šokoval svět, když v Poháru mistrů evropských zemí jako vůbec první mužstvo z východní Evropy přišel, viděl a zvítězil. Ve finále to v penaltovém rozstřelu odnesla Barcelona. O tři roky později Steaua ukázala, že její triumf nebyl žádnou náhodou. Ve finále PMEZ se však tentokrát musela sklonit před AC Milán. Vloni se bukurešťský klub vrátil do Ligy mistrů a svými výkony v základní skupině „smrti“ dokázal, že to s ambicí vystoupat zpátky na výslunní evropského fotbalu myslí vážně.
Rudá a zlatá hvězda
Stejně jako řada dalších slavných klubů ve východní Evropě, také Steaua vznikla jako armádní tým. Dne 7. června 1947 podepsal tehdejší ministr obrany a generál rumunské královské armády Mihail Lascăr dekret, který byl zakládací listinou fotbalového mužstva ASA Bukurešť. Hráči začali nastupovat v červenožlutém tričku a modrých trenýrkách. Ještě téhož roku však v Rumunsku definitivně převzali moc komunisté a do znaku klubu přidali pěticípou rudou hvězdu.
Žlutá jako barva rumunského království byla naopak postupně vytlačena, a tak jsou až do dnešního dne oficiálními barvami pouze červená a modrá. Mužstvo s novým názvem (CCA Bukurešť) a podporou vlády začalo rychle dominovat v domácích soutěžích, v roce 1956 se dokonce celý národní tým skládal pouze z hráčů armádní ekipy. Fanoušci svým miláčkům začali přezdívat „hvězdy“, slovo „steaua“ se však do názvu klubu podařilo prosadit až v roce 1961, navíc rudou hvězdu nahradila zlatá, aby ve znaku byly zastoupeny všechny barvy rumunské trikolóry.
„Pohároví specialisté“
Nové jméno však bukurešťskému klubu zpočátku mnoho štěstí nepřineslo. Během následujících dvou dekád dokázal získat ligový titul jen třikrát. Mnohem více se dařilo největšímu rivalovi FC Dinamo Bukurešť, který pravidelně hrál evropské soutěže. Steaua alespoň sbírala vavříny v domácím poháru: v této době ho vyhrála devětkrát a získala přízvisko „pohároví specialisté“. Čas opravdových úspěchů v pohárech měl ale teprve přijít, ovšem už na evropské scéně.
Sevilla 1986
V roce 1985 Steaua po šestiletém čekání získala titul a kvalifikovala se do PMEZ. Trenér Emerich Jenei založil hru svého týmu, složeného výhradně z Rumunů, na absolutním nasazení všech fotbalistů na trávníku – ne nadarmo se mužstvu přezdívalo „vitezistii“ (rychlíci). Steaua proklouzla až do finále soutěže v Seville, kde na ni čekalo mužstvo se stejnými barvami na dresech, ale mnohem slavnější minulostí: FC Barcelona.
Španělskému velkoklubu hrálo všechno do karet: byl jednoznačným favoritem, hrál před domácím publikem a mohl nastoupit ve své tradiční červenomodré kombinaci (Steaua musela hrát v bílém). Přesto odešel poražen. Rumunská obrana srdnatě odolávala útokům týmu anglického kouče Venablese. Mezi střídajícími hráči na straně Steauy byl i asistent trenéra a někdejší kanonýr Steauy i reprezentace Anghel Iordănescu, který ukončil kariéru dva roky předtím!
Po 120 minutách urputného, ovšem bezgólového boje přišly na řadu pokutové kopy. „Hrdinou sevillským“ se stal brankář Helmuth Dukadam, který za svá záda nepustil ani jeden ze čtyř střeleckých pokusů hráčů Barcelony! Padesát tisíc fanoušků Barcy na stadionu ztichlo, naopak celé Rumunsko po desetiletích útlaku komunistického režimu poprvé svobodně vyšlo do ulic a oslavovalo své národní hrdiny.
Steaua neporazitelná
Steaua pak podlehla v boji o Interkontinentální pohár argentinskému River Plate 0:1, spravila si ale chuť výhrou v Evropském Superpoháru proti vítězi Poháru UEFA Dynamu Kyjev; jedinou branku utkání dala nová posila týmu Gheorghe Hagi. Tým kolem špílmachra Hagiho v roce 1989 ještě jednou postoupil až do finále PMEZ – tentokrát však dostal čtyřgólový výprask od AC Milán. O jedinečnosti bukurešťského týmu ve druhé polovině 80. let svědčí i skutečnost, že na domácí půdě Steaua třikrát za sebou vyhrála double a šňůrou 104 ligových zápasů bez porážky dodnes drží evropský rekord!
Pád a čekání na světlé zítřky
S pádem železné opony přišel také pozvolný pád klubu. Nejlepší hráči včetně Hagiho nebo Popeska odešli hledat štěstí do zahraničí, a přestože si Steaua udržela pozici nejlepšího rumunského týmu a v letech 1994-97 třikrát za sebou hrála základní skupinu Ligy mistrů, větší díru do pohárové Evropy se jí už udělat nepodařilo. V roce 1998 se navíc Steaua kvůli nařízení UEFA definitivně oddělila od rumunské armády a nový majitel po sobě zanechal dluhy. Průlom přišel až vloni, kdy se Steaue po deseti letech opět podařilo probojovat do Champions League. Ve „skupině smrti“ s Lyonem, Realem Madrid a Dynamem Kyjev dokázala i díky čtyřem gólům kanonýra Diky ze třetího místa postoupit do vyřazovacích bojů Poháru UEFA, kde ovšem podlehla pozdějšímu vítězi Seville v součtu 0:3. S novým trenérem Gheorghe Hagim se rumunský tým dostal přes polský Lubin a běloruský Borisov do základní skupiny Ligy mistrů i letos. Cíl je jasný: tentokrát postoupit ze skupiny dál.
Autorem článku je Michal Dimitrov, v celém znění vyjde v Poločase pro utkání se Steauou, který bude mít speciální grafický design Ligy mistrů.
Speciální šálu vydanou k tomuto zápasu pořídíte v prodejnách Fanzone.
