Ceny si velmi vážím, před pár lety bych tomu ani nevěřil

Ondřej Kolář zakončil životní sezonu nejen obhajobou titulu, ale i výhrou v anketě LFA o hráče sezony. „Tohle ocenění mohla dostat velká spousta kvalitních hráčů. O to víc si ceny vážím,“ přijímal ocenění skromně.

Ondřeji, jste hráčem sezony 2019/20. Taková ocenění brankáři často nevyhrávají. Je to pro vás překvapení?
„Určitě, je to pro mě velké překvapení. Před nějakým časem jsem ještě laboroval se zraněním, dva roky jsem nehrál fotbal, vůbec jsem nevěděl, co bude se mnou dál. Přicházely černé myšlenky. Tohle je obrovské ocenění za všechnu práci, která následovala. Obrovsky si ho vážím.“

Cenu jste získal v silné konkurenci. Přidává to na její hodnotě?
„Tohle ocenění mohla dostat velká spousta hráčů. Především Nico, pak několik šikovných hráčů ve Spartě, v Plzni i jinde. Konkurence byla veliká. O to víc si ceny vážím.“

Ligu končíte s 23 čistými konty. Lze tuto hranici vůbec ještě překonat?
„Vím, že těch nul je strašně moc, ale byl bych rád, kdyby to bylo v příští sezoně podobné. Uděláme všechno pro to, abychom se této letošní metě alespoň přiblížili.“

Během roku jste překonal hned několik rekordů a sérií. Sledujete tyto statistiky?
„Určitě. Lhal bych, kdybych řekl, že nesleduji. Spousta lidí mi o těch šňůrách a rekordech psalo, takže jsem to začal sledovat. Když jsem měl vždy šanci se dostat na první místo v nějaké statistice, tak jsem to sledoval a měl na paměti.“

Ondřeji, zmínil jste Nica Stancia, který obdržel cenu za cizince roku. Co byste řekl o jeho přínosu? Neměl cestu do kabiny jako bývalý sparťan těžší?
„Cestu těžší určitě neměl. Věděli jsme všichni, co v něm je, jaký je to hráč. Museli jsme ho poznat jen osobně, zjistit jaký má charakter. Do kabiny zapadl rychle. Nica si obrovsky vážím, je to velký profesionál. Je to skvělý kluk do kabiny, rychle zapadl a je to vidět i na hřišti.“

Před sezonou vás opustili stopeři Deli a Ngadeu. V polovině sezony se zranil David Hovorka. Co říkáte tomu, že i přes tyto překážky se vám to povedlo?
„Když Simon s Míšou odcházeli, všichni říkali, že nyní budeme dostávat spoustu gólů. Paradoxně jich nyní dostáváme ještě méně. Skvěle si to sedlo. Mám před sebou Ondru Kúdelu, na kterého jsem zvyklý už z Liberce, napravo mám taky Vláďu Coufala. Skvěle zapadl David Hovorka, pak se bohužel zranil. V zimě přišel David Zima, kterému se hned začalo dařit. Je tu také Michal Frydrych, který hraje výborně, a další. Známe se, každý ví, co od sebe očekávat. V tom to celé je.“

Co byste řekl někomu, kdo by vám před několika lety tvrdil, že budete nejlepší hráč ligy?
„Asi bych mu nevěřil. Každý zná moji minulost. Býval jsem flink. Kdybych nepotkal trenéry, kdo ví, co by se mnou bylo. Vděčím jim za všechno. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu ve Slavii, budu hrát Ligu mistrů a vyhrávat trofeje, tak si řeknu, že je blázen.“

Co na vás platilo?
„Trenéři už si nevěděli asi rady, tak zavolali mým rodičům. Následovala promluva s rodiči. Potom jsem trenéry začal pomalu poslouchat. Oni věděli, co se mnou musí dělat. Všechno pak najednou začalo šlapat.“

Jak jste si užil po náročné sezoně oslavy?
„Užil jsem si je hodně. Když se písklo do píšťalky, všechno ze mě spadlo. Sezona byla velmi dlouhá, náročná. Ani jsme nevěděli, jestli se dohraje. Jsem rád, že se dohrála, obhájili jsme mistrovský titul. Oslavu jsme samozřejmě měli. Byl to poslední zápas, takže jsme se mohli uvolnit. Sám jsem spal hodinku, takže se moc těším, až si půjdu lehnout.“

Takže už oslavy končí?
„Neříkám, že ještě nebudou pokračovat. Ale určitě ne teď.

Už jste se rozhodl, jestli budete ten brankář, který svoji historii napíše úspěchy v zahraničí, nebo zůstane v Česku všem na očích v top klubu?
„V tomhle máme domluvu s trenéry. Neustále se o tom spolu bavíme. Chtěl bych tu vydržet ještě jednu sezonu. Následně bych si ale chtěl zkusit zahraničí, je to můj sportovní sen. Fotbal v cizině je přeci jenom jiný a já bych rád zjistil, jestli na něj nám, nebo ne.“

Nemyslíte si, že odchod by vám možná otevřel i více cestu k jedničce v národním týmu?
„Na to je spousta názorů. Ve Slavii mě trénuje stejný trenér, který trénuje i v nároďáku – Radek Černý. Bavíme se o tom, vidí mě v tréninku, v zápasech. Samozřejmě si uvědomuju, že větší šance na jedničku v nároďáku čeká v zahraničí. Ale jsem teď ve Slavii a o svoje místo v nároďáku směrem k EURU se poperu odsud.“

Je to jeden z vašich dalších kariérních cílů?
„Určitě. Každý, kdo hraje fotbal, sní o tom, že bude hrát za národní tým. Já jiný nejsem. Chtěl bych se probojovat na post jedničky. Je tam ale obrovská konkurence. Kromě Tomáše Vaclíka tam je Jirka Pavlenka, Tomáš Koubek. Jsou to výborní gólmani, super kluci. Popereme se o to. Kdo bude mít lepší formu, bude chytat.“

Mluvilo se ve spojení s vaším jménem o Nice, později o Ajaxu a Valencii. Máte nějakou vysněnou destinaci?
„Určitě bych si jednou chtěl zahrát španělský fotbal. Je to technická liga, což by mi vyhovovalo. Celkově mám rád španělské týmy a doufám, že se mi jednou poštěstí si v nějakém zahrát. Proti Barceloně jsem si už zahrál, tak bych rád přidal i Real Madrid. Doufám, že mě to buď potká se Slavií v Lize mistrů, nebo si zahraji někdy právě španělskou ligu.“

Aktuálně

Tomáš Souček opanoval anketu Zlatý míč ČR

dnes
Tomáš Souček získal Zlatý míč pro nejlepšího českého hráče uplynulé sezony.

Sešívaní odjeli na herní soustředění

včera
Sešívaní v úterý ráno odjeli na herní soustředění do rakouského Laa an der Thaya. Do užšího kádru, který odehraje čtyři utkání, se vešlo 28 hráčů.

Utkání v Rakousku kvůli COVID bez diváků

včera
Sešívané čekají v období od 5. do 14. srpna čtyři přípravná utkání. Vzhledem k aktuální koronavirové situaci se zápasy odehrají bez diváků.

Další články