Minulý rok byl nejlepší. Věřím ale, že vše ještě bude gradovat
Máte za sebou Vánoce a odpočinek. Byl dostatečný?
„Bylo to potřeba jako sůl. Jeli jsme na chatu, co jsem objednal v Orlických horách, takže jsem úplně vypnul, vůbec nic jsem nesledoval. De facto jsem nebyl ani na telefonu, neměl jsem o ničem vůbec žádné zprávy a docela dost mi to prospělo. Byli jsme tam na pět dní, takže jsem mohl zcela vypnout. Jen je škoda, že tam nebyl žádný sníh, vůbec nenapadl, takže jsme měli Vánoce zase na blátě (smích). Příště asi musíme jet někam do Alp, abychom měli nějaký sníh. Volno mi určitě prospělo, samozřejmě to ale rychle uteklo.“
Je kromě fyzického odpočinku potřeba i ten psychický?
„Určitě. Bylo to náročné, hrálo se hodně zápasů, pořád jsme byli všichni kluci spolu, takže jsme si potřebovali odpočinou. Vánoce tohle splnily, jenom nám to rychle uteklo. V létě jsme dovolenou pořádně neměli a teď v létě jí zase mít nebudeme, takže aspoň tyhle tři týdny nám pomohly.“
Když se ohlédnete za rokem 2019, na co budete vzpomínat?
„Na jízdu v Evropské lize, double a postup do Ligy mistrů. Rok 2019 byl zkrátka nejlepší v historii Slavie, mě i všech ostatních, vážím si toho a určitě na to budu vždy vzpomínat.“
Povedlo se toho tolik, že by si to možná člověk ani nevysnil?
„Přesně tak. Já jsem vždy chtěl vyhrát ligu a pohár, a to se mi splnilo. To, že postoupíme do čtvrtfinále Evropské ligy, nám nikdo nevěřil a de facto jsme tomu nevěřili ani my sami. Je jasné, že jsme chtěli vyhrávat, ale věděli jsme, na koho narazíme. Nakonec jsme ale odehráli skvělé zápasy, a navíc získali double po 77 letech, to je také něco neskutečného. Poté to rychle uteklo a zase se hrálo o postup do Ligy mistrů, což se nám podařilo, navíc asi do nejlepší skupiny, která mohla být. Náramně jsme si to užili, hlavně tedy já, protože to byl vždy můj sen, dostat se do Ligy mistrů a zahrát si s těmi nejlepšími.“
V roce 2019 jste odehrál 50 soutěžních zápasů včetně reprezentace a přáteláků. To je pořádná porce.
„To je pořádné číslo. Ono se to nezdá, ale jsou tam přelety a podobné věci, pořád se cestuje. Odehraješ zápas a máš dva dny přípravy na ten další. Byl to masakr, ale jak říkám, užili jsme si to a jsem rád, že jsme všude došli takhle daleko.“
Prakticky ve všech zápasech jste nastoupil na levém beku. Je to tedy definitivně váš post?
„Určitě. Zvykl jsem si na to, vůbec mi to nedělá problém. Jsem vlastně rád, že vůbec hraji a můžu kdykoliv nastoupit. Pořád můžu nastoupit kdekoliv, momentálně jsem asi ale levý bek.“
Navíc jste si získal pevnou pozici i v reprezentaci, se kterou vás čeká EURO.
„Všichni ve Slavii jsme byli vidět, hráli jsme nejvíc zápasů a těžkých utkání, to neměli ani zahraniční kluci. Myslím si, že díky tomu jsem dostal důvěru a jsem rád za to, že se postoupilo na EURO. Takhle velký turnaj… doufám, že pojedu já i další kluci ze Slavie a že si to užijeme. Vždy jsem na to koukal jako malý, na mistrovství světa a Evropy a vždycky jsem si říkal, že bych si to chtěl alespoň jednou zahrát. Doufám, že se mi to splní, a že také uděláme nějaký velký úspěch.“
Opravdu jste si to říkal, že byste to chtěl jednou dokázat, nebo to byl spíše sen?
„Chtěl jsem to dokázat a za každou cenu si tam zahrát. S postupem času jsem tomu tak nevěřil, pořád jsem si ale říkal, že by se to jednou mohlo splnit. No a přestoupil jsem sem do Slavie, kde to raketově šlo nahoru. Teď si to užíváme, jsou to krásné zápasy.“
Za pár dní vám bude 29 let. Jste na vrcholu kariéry?
„Dá říci, že asi ano. Já ale doufám, že to ještě bude pokračovat. Doufám, že ještě nějaké dva nebo tři roky to bude pokračovat. Slavia mi opravdu přirostla k srdci. Věřím, že to bude ještě gradovat a nebude to konec.“
Milan Škoda a Josef Hušbauer jsou na odchodu do zahraničí, kabina se tak logicky promění. Vy jste ve Slavii společně s dalšími jeden ze služebně nejstarších, bude se měnit i vaše role v kabině?
„To si nemyslím. Myslím si, že to zůstane pořád stejné. Jsem tady sice teď spolu s Frýďou a Sukem nejdéle, myslím si ale, že to bude stejné. Parta je tady suprová, je tu Kovi, Standa Tecl a další, kteří přišli. Držíme pospolu, ale tohle k tomu patří. Kluci chtěli jít do zahraničí, chtěli si to vyzkoušet, teď mají možnost. Přijdou další hráči, snad to stmelíme ještě více. Je jasné, že nám kluci budou chybět, to ale prostě patří k fotbalu a my se s tím musíme popasovat. Jsou další, kteří vyniknou a stmelíme to ještě více.“
Poslední otázka, zpátky do reality. Ve středu vás čeká nepopulární běhání kilometrů. Jak se těšíte?
„Já kilometry nesnáším, nesnáším běhání, takže to mám vždycky za trest. Vždy jsem jak fyzicky, tak psychicky na dně, když musím běhat. Raději běhám na hřišti, to mi vůbec nevadí, Jak mám ale běhat na čas, když mi někdo rozkáže, to vůbec nekoušu, moc to nemusím.“
Když běháte na hřišti, je vidět, že kondici máte fantastickou. Myslíte si, že by byla taková, i kdyby takové běhání v přípravě nebylo?
„Myslím si, že asi ano. Jsem takový typ, který kondici nabere hodně rychle a mě spíš ty kilometry ubíjí. Bolí mě nohy, jsem unavený, všechno mě bolí. Jak říkám, spíš mě ty kilometry ubíjí, než že by mě nějak nabíjely. Takže je to pro mě hrozné.“
