Petr Karoch: Třiatřicet let ve Slavii
Ve Slavii působíte už mnoho let, jak hodnotíte aktuální situaci a poslední vývoj v mládežnické akademii?
„Já jsem tady začínal před 33 lety a družstva vypadala tak, jak si je vybudoval trenér. Nebyli tu žádní specialisté, žádní šéftrenéři, nikdo nic nekorigoval, a podle toho vypadali i hráči, kteří z mládeže vycházeli. Pokud měli delší dobu dobrého trenéra, tak to byli i poměrně kvalitní fotbalisti. Trenér si všechno zařídil sám – vyskautoval si hráče, s pomocí sekretáře mládeže si je přivedl a pak se s nimi pracovalo. V současné době je tady systém, který se 4 roky buduje a z mého pohledu je dobře nastavený. Jsou tu některé detaily, ať ve sportovní nebo nesportovní části, které se ještě mohou, respektive budou zlepšovat, například objem kondiční přípravy či kondiční příprava versus fotbalová, ale myslím si, že v zásadě je to nastavené velmi dobře. Jediné, co nás trochu brzdí, je materiálně-technické zabezpečení, protože máme málo hřišť, málo posiloven, málo léčeben či ambulancí na fyzioterapii, a všechno děláme ve stísněných podmínkách, které jsou nesrovnatelné s tím, co mají k dispozici nejvěhlasnější akademie.“
V čem spočívá vaše práce šéftrenéra žákovské kategorie? Jaké týmy a projekty máte na starost?
„Já mám na starost žákovské týmy, což jsou kategorie U12 až U15. U12 a U13 jsou mladší žáci, U14 a U15 starší žáci. Ještě se dělíme s Jirkou Janečkem v péči o U11, protože to je přechodové družstvo na fotbal, který se hraje na půlce hřiště čili víc se blíží mladším žákům. Má náplň práce je různorodá, v podstatě se snažím vymýšlet, jak má být zorganizovaná sportovní fotbalová příprava u těchto kategorií, a to jak odpoledne, kdy je hlavně ta fotbalová, tak i dopoledne. Snažíme se, aby kluci chodili sem do Základní školy Eden, kde máme týdně vyčleněných 5 hodin pro nás. Ty využíváme fotbalově i na kondiční přípravu tak, jak si myslíme, že je potřeba v těchto letech s klukama pracovat. Já mám na starosti koordinaci se školou. Pokud v ní mají kluci nějaké problémy, výchovné nebo i s učením, tak to ve spolupráci s trenéry a třídními učiteli řešíme. Mám na starosti jejich omlouvání, plánování turnajů, mistráků a dalších fotbalových akcí, vlastně všechno, co se týká fotbalové přípravy čtyř družstev. Na starosti mám i vyhledávání hráčů neboli skauting, kde se snažím být nápomocný Milanovi Šimůnkovi, který má neuvěřitelnou databázi a přehled o hráčích. A pokud jsou někteří hráči vytipovaní a vyskautovaní, viděli jsme je několikrát hrát, tak mám na starosti udělat s nimi fotbalové i nefotbalové testy, pohovory, vysvětlit rodičům, jak to vypadá ve Slavii, pokud je sem chceme přivést, a jak vypadá spolupráce se školou. Je toho hodně, od každého vlastně něco. Trochu je to manažerská práce, trochu trenérská. Sleduju zápasy, hlavně U14 a U15, protože naší vizitkou je výkonnost kluků, když přecházejí z U15 do U16 čili do kategorie dorostenecké.“
Na jaké úrovni se nyní týmy žákovské kategorie Slavie nacházejí?
„My jsme ve Slavii zlepšili práci přípravek, takže ti kluci, kteří poslední rok dva přicházejí do žáků, vypadají po fotbalové stránce velmi slušně připraveni. To je pak lepší i pro trenéry žákovských družstev, speciálně pro starší žáky, že už je nemusíme učit některé základní věci z fotbalové abecedy. Co se týče výkonnosti, tak jsme v České republice mezi prvními třemi, čtyřmi týmy, a to i co se týče výkonnosti jednotlivců. V porovnání se zahraničím nám do dokonalosti ledacos chybí a pracujeme na tom, abychom se neustále zlepšovali. Nikde na zahraničních turnajích s dobrou úrovní soupeřů nezaostáváme tak, že bychom od někoho dostávali pět, sedm, deset gólů. Ale abychom každý týden poráželi Bayern Mnichov, takhle daleko ještě nejsme a je na čem pracovat.“
Tým U13 je speciální, jakou filozofii používáte při vedení tohoto mužstva?
„U13 nehraje žákovskou soutěž, protože ve své věkové kategorii nemá konkurenci a ty zápasy by byly více než jednoznačné. Snažíme se tedy, aby už hráli na velkém hřišti. Zkoušíme jim sehnat soupeře a přípravné zápasy s o rok staršími protivníky, aby to pro ně mělo odpovídající úroveň. Také v daleko větší míře, dvakrát až třikrát tolik, jezdí na zahraniční turnaje, kde dochází ke konfrontaci s nejlepšími v Evropě. V podstatě je to družstvo, které z půlky hřiště přechází na velké, takže se kluci seznamují s velkým fotbalem, organizací hry a využitím prostoru velkého hřiště. Je to přípravné období a my máme zase možnost zvát spoustu hráčů, které jsme vyskautovali, a protože je zveme na přípravné zápasy a turnaje, nepotřebujeme, aby byli registrovaní ve Slavii a můžeme je zkoušet a sledovat.“
Trénoval jste spoustu hráčů, mimo jiné i členy současného A-týmu Slavie nebo reprezentace. Na jakého z nich vzpomínáte nejvíce?
„Asi nejvíce na Marka Suchého, protože toho jsem trénoval tuším sedm nebo osm let. Takže se dá říct, že všechno, co umí, umí ode mě, a všechno co neumí, tak jsem ho já zapomněl naučit (smích). S ním jsem toho prožil nejvíc. Ale pravda je ta, že ať to byl jakýkoliv hráč, když se dostane do reprezentace a já ho pak vidím na hřišti, a někdy je jich tam i víc, tak to je pro mě asi ta největší odměna. Z toho mám obrovskou radost.“
Trénoval jste i hráče, kteří se vrátili do Slavie na pozice trenérů. Jaká je spolupráce s nimi?
„Samozřejmě záleží jméno od jména, ale třeba teď úzce spolupracujeme s Honzou Kočím, kterého jsem trénoval ve starších žácích. Měl by dorazit i Milan Černý a asi i další. Tihle kluci jsou jednak vnímaví z pohledu toho, co se s nimi dělalo, jak jsou fotbalově založení, a myslím si, že všichni jsou učenliví a trenérské řemeslo jim jde. Třeba u Honzy Kočího je perfektní přístup ke klukům, má cit pro hru a dokáže hodně pochválit. Někdy bych si představoval i třeba o něco víc vytýkat věci, které se nepovedly, ale vím z vlastní trenérské kariéry, že pochválit je daleko víc než kritizovat.“
Jaké další výzvy a projekty čekají Slavii v rámci žákovské kategorie v budoucnosti?
„Je potřeba zdokonalit to, co děláme. Myslím si, že je to nastaveno dobře. Vychytáváme ještě některé věci, třeba frekvenci, intenzitu tréninků, ale přeci jen dvanácti, jedenácti nebo třináctiletí kluci jsou děti. Já bych jim nechtěl hodně přísným režimem fotbal otrávit, protože už jsem taky za léta trénování zažil to, že v patnácti, šestnácti to ty kluky přestane bavit. Dále chceme s projekty jít víc do detailu, hlavně u U14 a U15 víc pracovat skupinově, individuálně a hrát si s detaily. A samozřejmě konfrontace s vyspělými týmy ze zahraničí by asi měla být ještě na vyšší úrovni, nebo ještě s lepšími, nebo častěji s lepšími týmy. Věřím, že tohle bude kluky posouvat. Je tam ale taky otázka spojení se školou. Rodiče mají mnohdy představu, že jejich děti budou dobrými fotbalisty a zároveň inženýry a doktory, a je i na nás jim vysvětlovat, že to tak úplně nebývá. Připravovat je na to, že jednu z těch cest si pak stejně budou muset v šestnácti, sedmnácti jednu vybrat a té se věnovat víc než té druhé. Ale myslím si, že se dá vystudovat i vysoká škola a být profesionálním fotbalistou, jsou takové výjimky. Samozřejmě je to o přesvědčování hráčů, vysvětlit jim, že když ostatní odpočívají nebo jdou na kafe, tak se prostě musí učit. Ale to je všechno hudba budoucnosti. Je to individuální.“
Rozhovor vyšel v magazínu Poločas.
