S Evropskými kluby se můžeme rovnat
David Pilař působí ve Slavii od roku 2013. V současné době jako hlavní trenér kategorie U9 a také jedna z hlavních osob na rozvoj individuální techniky hráče, zároveň trenér dopoledních skupinových a individuálních tréninků.
Jste velkým fanouškem Slavie a máte dokonce slávistické symboly na svém těle. Jak se Slavia stala vaší srdeční záležitostí a kdo vás k ní přivedl?
„Můj děda mě jako malého bral na starou dřevěnou tribunu do Edenu, kde jsem koukal na fotbalové hvězdy osmdesátých let. Když jsem byl na škole, chodili jsme pak s kamarády na stání na ochoz a podporovali jsme Slavii. Jezdili jsme na zápasy každý víkend, i na výjezdy, když nám to situace dovolila. Chodili jsme podporovat Slavii všude, kde byla doma, když hrála na Bohemce nebo potom i po přestěhování na Strahov. Byla to pro nás všechny velká událost, když Slavia začala hrát ten fotbal, na který nás bavilo koukat a následná cesta do pohárů, kdy jsme postoupili na Strahově přes Ajax a Stanislav Vlček tam lítal jak letadlo. Bylo to úchvatný a tento zážitek nám nikdo nevezme. Když se v roce 2008 otevřel nový Eden, tak se nám všem splnil velký fanouškovský sen, že jsme byli v Edenu zase doma a začala se formovat Tribuna Sever k největší fanouškovské obci v Čechách.“
Ve Slavii jste nyní hlavní trenér kategorie U9. Jak jste se k trénování dostal?
„K trénování jsem se dostal prostřednictvím mého syna, který přišel do Slavie na nábor. Já jsem se ho snažil podporovat a s manželkou jsme jezdili na tréninky a zápasy. Postupem času jsem dostal dokonce nabídku od tehdejšího hlavního trenéra mého syna, jestli bych mu nemohl s trénováním vypomáhat. K fotbalu jsem vztah měl, hrál jsem ho, řekl jsem si, že to zkusím. Neměl jsem ale ze začátku žádné trenérské vzdělání, tak jsem to vzal za pačesy a začal se vzdělávat. Když tady začínal Coerver, dostal jsem se i k němu, takže jsem se vzdělával jak po stránce FAČRU, tak i Coerveru. V současné době jsem držitelem UEFA A licence a trojkové instruktorské licence Coerver. Musím říct, že to byla cesta velmi dlouhá, ale když se člověk na něco dá, měl by se tomu pořádně věnovat. Jsem velmi rád, že ve Slavii můžu trénovat, je to pro mě velká čest.“
Jaké ročníky jste vedl před nynějším ročníkem 2011? A jak na toto období vzpomínáte?
„Na začátku jsem dostal příležitost u ročníku 2007, tehdy U6, jako asistent trenéra. U ročníku 2007 jsem byl tři roky. Následně jsem byl asistentem u ročníku 2005 asi rok a půl. Dodělal jsem si všechna potřebná trenérská vzdělání, a když jsem skončil u 2005, dostal jsem příležitost jako hlavní trenér a převzal jsem ročník 2008, u kterého jsem byl tři roky. S ročníkem 2008 to byla velmi krásná práce. Kluky jsem poznával do hloubi duše jak na soustředěních, tak na trénincích, zápasech a turnajích. Kdykoliv se chtěli svěřit, nebo i rodiče, tu možnost vždycky měli. V současné době vedu ročník 2011 se svými asistenty Alešem Preslem a Adamem Ježkem. Určitě si ale nehrajeme na to, kdo je hlavní trenér nebo asistent. Jsme na jedné lodi a snažíme se tu loď kormidlovat co nejzdárněji do cíle, který jsme si stanovili.“
Na Slavii jste byl jeden z prvních, kteří zapracovávali do svého tréninku metodu Coerver. Kromě toho máte také na starosti individuální a skupinové tréninky a rozvoj techniky u hráčů.
„Mimo FAČR jsem se vzdělával v metodě Coerver Coaching a tuto metodu jsem začínal praktikovat už u týmů, kde jsem byl jako asistent. Na základě trenérských zkušeností z Coerveru jsem dostal i nabídku od Jiřího Plíška, když začínala novodobá akademie, abych se stal profesionálním trenérem na Slavii. Coerver se na Slavii praktikoval i dříve za jiných trenérů, ale já jsem dostal tu možnost rozvíjet ho zde naplno. Coerver byl branný spíše jako separovaná činnost jednotlivce od herního prostředí. Za pomocí názorů i jiných trenérů, kdy jsme o této metodě diskutovali, jsme se začali věnovat Coerveru více v herním prostředí. S Honzou Kočím vedeme dopolední školní tréninky pro šestou až devátou třídu na ZŠ Eden, ve kterých se věnujeme individuální technice.“
Jak jste spokojený s technickou vybaveností hráčů v akademii?
„Individuální technika je velmi důležitá v návaznosti i na starší kategorie. Když se jedeme podívat do světa, máme možnost vidět porovnání s evropskou špičkou ať už na turnajích v Německu, Holandsku nebo v Andoře, kde jsou ti hráči opravdu vyspělí v technice. Je to pro nás takové zrcadlo, kde bychom ty kluky chtěli mít. Když slyšíme i zkušenější trenéry, například u rozboru mládežnické Ligy Mistrů, kdy měli možnost utkat se s těmi úplně top celky, tak jak jsou ty hráči v porovnání s námi vyspělejší na doteku. Je pro nás prvořadé, aby naši kluci byli také takto vybaveni.“
Tím, že jste na Slavii už také pár let, jste se mohl dostat na zajímavé turnaje proti zajímavým soupeřům a vidět právě to porovnaní. Na jaké turnaje nejvíce vzpomínáte?
„Za tu dobu, co jsem ve Slavii, jsem se mohl díky týmům, které jsem vedl, podívat na nejrůznější turnaje a sledovat nejlepší evropské týmy. Musím říct, že v paměti mám nejvíce turnaj v Holandsku nebo Andoře. V Holandsku byly velmi kvalitní týmy, měli jsme možnost se utkat s Ajaxem, PSV, s klukama z Belgie, Bruggy, Anderlecht, a všude nám to ukázalo, že se s nimi dokážeme vyrovnat, v něčem jsme dokonce lepší než oni. V Holandsku jsou i hráči ubytovaní v rodinách, takže je to i pro ně velká zkušenost co se vzdělávání a jazykové vybavenosti týče. Snad úplně vrcholným turnajem přípravek je právě turnaj v Andoře. Na tomto turnaji se utkáváme každoročně se španělskou školou. Tam můžete vidět opravdu velmi technicky vybavené hráče, ale také velmi takticky vyspělé. Měli jsem tam možnost se utkat s Realem Madrid, Real Sociedad, San Sebastian, Villareal, Getafe, Athletic Bilbao. Zejména San Sebastian mají velmi kvalitní tým, každoročně hrají o finále a předvádějí neskutečnou hru. Je radost se na to dívat.“
Měl jste v týmu na tréninku i syna trenéra A-týmu Jindřicha Trpišovského. Jak k této situaci došlo?
„Hráli jsme s týmem v Edenu vedle hlavního stadionu na umělé trávě a na přírodní trávě vedle nás trénoval právě A-tým s trenérem Trpišovským. Po tréninku se trenér přišel podívat i za námi na zápas a zajímal se o naše přípravkové týmy, jak hrají, jak to u nás chodí, jak často trénujeme. Po zápase s námi diskutoval pár věcí, které se mu v naší hře líbily. Bavili jsme se i o hře brankářů v tomto věku, což se mu velmi líbilo, jak jsou kluci vybavení technicky a hrají vlastně takového posledního hráče v poli, který může navíc chytat rukama. Po debatě vznikla i taková možnost, že k nám pan Trpišovský přivede syna, který s námi absolvuje tréninky, zachytá si a nasaje tu atmosféru přípravkových týmů. Jsme za to moc vděční, že s námi trenér pár věcí probral a máme i takovou zpětnou vazbu na náš trénink od trenéra A-týmu.“
Co říkáte na vývoj slávistické akademie?
„Před pěti lety začala fungovat novodobá slávistická akademie. Pan Jiří Plíšek, který má akademii na starosti, tomu nastavil pevný řád s cílem vychovávat nejkvalitnější hráče, nejen pro A-tým, ale do dospělého fotbalu jako takového. Vytvořil se zde podpůrný tým specialistů, ať už atletických trenérů, fyzioterapeutů, masérů nebo kondičních trenérů, trenéry individuálních dovedností i specialistů pro podporu technickou a propagační. Je to doopravdy velký rozdíl oproti tomu, jak jsme zde pracovali dříve. Na trenérských pozicích jsou nyní i bývalí hráči Slavie a další odborníci, kteří mají této akademii určitě co dát. Naším cílem do budoucna je určitě vychovávat hráče pro A-tým a silné osobnosti pro život. Takovým přáním všech by bylo postavit jeden velký areál, ve kterém bychom měli všichni jedno velké společné zázemí.“
