Tým má zdravý základ. Umíme se semknout

Jindřich Trpišovský se v obsáhlém rozhovoru ohlíží za uplynulou částí sezony. „Z naší strany to byl vydařený podzim, máme úžasných 49 bodů, navíc jsme postoupili v Evropě," těší kouče Slavie.

Jak hodnotíte podzimní část sezony?
„Určitě panuje spokojenost. Bylo to hrozně dlouhé. Odehráli jsme 29 soutěžních zápasů, k tomu přípravná utkání. V Evropské lize se nám povedlo postoupit, v lize máme z devatenácti zápasů 49 bodů, což je podle mě úžasné. Z naší strany to je vydařený podzim. Na stadion přišla spousta fanoušků. I v pondělí večer dorazila do Jablonce spousta z nich. Udělali jsme kus práce. Víme, že všechno nebylo bezchybné, viz třeba právě zápas s Jabloncem. Čeká nás ještě hodně práce, abychom si výkonnost alespoň udrželi, ale také abychom se ještě zlepšovali. Z devatenácti zápasů jsme šestnáct vyhráli, což je fantastické číslo. Jdeme dál i v poháru, takže celkově tu půlku sezony mohu hodnotit hodně pozitivně.“

Postup ze skupiny Evropské ligy jste si zajistili až díky výhře nad Zenitem. S výkony v Evropě přesto asi panuje spokojenost…
„Jsem šťastný, že jsme to zvládli tak, jak jsme chtěli, tedy postupově. Myslím si, že jsme nakonec postoupili zaslouženě. Jsem rád, že jsme to před plným stadionem dotáhli tam, kam jsme si všichni přáli, tedy k postupu. Nechali jsme za sebou ve skupině Bordeaux a Kodaň, což je úspěch pro Slavii, i pro celý český fotbal. Jsem také rád, jak jsme se prezentovali v zápasech s Petrohradem. Doma jsme to zvládli 2:0, u nich jsme sice prohráli, ale byli jsme důstojným soupeřem. Kromě zápasu v Bordeaux jsme se ukázali v dobrém světle.“

Onen duel v Bordeaux vám asi hodně leží v hlavě?
„K fotbalu porážky patří, někdy taháte za slabší konec, protože soupeř je prostě a jednoduše lepší. My jsme ale k tomu zápasu nepřistoupili dobře a možná poprvé za mé působení ve Slavii mi připadalo, že jsme do utkání nedali srdce, se kterým jinak hrajeme každý zápas. Mrzelo mě především to, že jsme první půli neodehráli vůbec dobře a přečkali jsme ji jenom díky Ondrovi Kolářovi. Se zápasem jsme ve druhém poločase mohli něco udělat a místo toho jsme inkasovali strašně hloupý gól na 1:0. Bordeaux je samozřejmě nesmírně kvalitní klub, což dokázalo v dalších utkáních s PSG nebo Saint-Étienne. V Evropě jsou všechna utkání hodně těžká, postup ze skupiny je velký úspěch a my si první matchball nechali utéct. Možnost postupu nám trochu svázala nohy.“

Na druhou stranu, radost z postupu jste si mohli naplno užít na před vlastními fanoušky...
„Malá útěcha pro mě po konci zápasu byla, že můžeme slavit postup před domácími fanoušky a oslavit ten úspěch společně. Měli jsme ale náročný program a to, že jsme na jedné frontě mohli mít rozhodnuto, mně samozřejmě v hlavě leželo. Na druhou stranu, bral jsem to tak, že všechno zlé je pro něco dobré a můžeme postoupit doma, před vlastními fanoušky, což se nám nakonec povedlo.“

Je ještě nějaký podzimní zápas, který vám dodnes nedá spát?
„Baník. Jednak jsme nepodali dobrý výkon a za druhé bylo všechno proti nám, jak to občas bývá. Někdy vám odrazy míče a určité situace na hřišti hrají do karet a někdy máte špatný den. My jsme si ho vybrali v Ostravě a ten zápas mě hodně mrzí, protože jsme inkasovali dva góly od oslabeného soupeře. To by se týmu na naší úrovni stávat nemělo. Každý však někdy ztratí zápas, v Evropě třeba kvůli rozdílu v kvalitě, v lize po výborném výkonu soupeře, jaký u nás předvedl Jablonec. V derby to také nebyl náš úplně nejlepší výkon, i tak jsme tam ale remizovali a měli více šancí. Dodnes mě straší Peterova (Olayinkova) pěkná hlavička po krásné akci, která šla do spojnice břevna a tyče. Kdyby dal gól, vedli bychom 2:0 a já věřím, že by celé utkání vypadalo jinak. Místo toho jsme najednou prohrávali 1:2, ale jak říkám, nakonec jsme si z Letné odvezli alespoň bod.“

Těší vás naopak to, že se na hráčích nešťastný dvojzápas s Kyjevem a následná porážka s Jabloncem výrazněji nepodepsala?
„Na týmu se mi líbí, a svědčí to o jeho zdravých základech, že když se nám něco nepovede, tak se z toho umíme poučit, uvědomit si příčiny a semknout se. Nikdy není všechno růžové. Někdy máte zraněné hráče, někdy slabší formu nebo špatný terén. Jsem rád, že po zlomových momentech podzimu jsme vždy ta následující utkání dokázali vyhrát.“

Mohli jsme v nějakém podzimním zápase vidět takovou Slavii, jakou si představujete?
„Napadá mě například první poločas s Boleslaví, ten byl asi takový, jaký bych si v domácím utkání představoval. Tým již zvládá spoustu věcí, mnoho toho načerpal a je třeba vyvarovat se výkyvů a opakovat kvalitní výkony co nejčastěji. Chci, aby fanoušci svůj tým pokaždé poznali a viděli jeho charakteristické rysy – nátlakový fotbal, konstruktivní hru, spoustu šancí a držení míče. Boleslav se v prvním poločase ani jednou nepřiblížila k našemu pokutovému území, výborně jsme kombinovali a byly tam momenty, kdy jsme se v těžké situaci dokázali dostat po zemi od gólmana dopředu. V optimální formě a pohodě nás také zastihly domácí zápasy s Karvinou a Opavou v úvodu sezony, nebo utkání v Olomouci a Petrohradu. Na začátku podzimu byly perfektní terény, byli jsme natrénovaní a v obrovské pohodě. Logická úměra u velkého klubu je, že ke konci sezony už skoro netrénuje, chodí ze zápasu do zápasu a kvalita hřiště se zhoršuje. Opakovat kvalitní výkony je poté těžší.“

Považujete vítězný zápas s Plzní za jeden ze svých největších zážitků v trenérské kariéře?
„Asi ano, ale blíží se tomu i loňské utkání se stejným soupeřem, které jsme vyhráli 2:0. To pro nás v tu dobu bylo možná ještě důležitější. Kdyby Plzeň vyhrála, slavila by u nás titul a my cítili velký závazek vůči fanouškům i nám samotným, aby se to v Edenu nestalo. Samozřejmě, v podzimním zápase jsme je porazili 4:0, což je skvělý výsledek. To první utkání bych ale postavil ještě o příčku výše. Tehdy jsem na všech hráčích viděl, že na hřišti raději zemřou, než aby tady Plzeň získala body.“

Jste spokojený s progresem týmu od doby, co jste do Slavie přišel?
„Co se týče bodů a vstřelených gólů, tak patříme ke špičce v Evropě. Nechci se rouhat, ale díval jsem se na statistiky velkých týmů v různých evropských soutěžích a tolik gólů jako my nevsítil téměř nikdo, i když mají třeba více odehraných zápasů. Například proti Boleslavi jsme sice inkasovali dva góly, ale pořád raději vyhraji 3:2, než aby ten zápas skončil 1:0. Samozřejmě všechno ještě není tak dokonalé, jak bychom chtěli, je stále co zlepšovat. Dostali jsme se myslím k průměru dvaceti střel za utkání, což je úctyhodné číslo, ale to, jak se šancemi nakládáme a jak se prezentujeme v posledních třiceti metrech před soupeřovou bránou, je věc, na které musíme nejvíce zapracovat.“

Je vaše sebekritika něco, co vás neustále posouvá vpřed? Málokdy jste spokojený…
„Někdy vyhrajete 1:0 a jste vnitřně spokojený za tři body. Vždy je nejdůležitější vyhrát, protože bonus vítězství je, že člověk zápas zvládl. Za čtrnáct dní nikdo nebude řešit, jestli z těch čtyřiceti šesti bodů byly všechny získané po nějakém dobrém výkonu. Pokud bychom dělali všechno perfektně a remizovali doma 2:2, tak být spokojený nemůžu. Jiná věc ale je, jak k bodům dokráčíte, aby byly zasloužené. Já chci vyhrávat zápasy uměním a kvalitou týmu, a ne nějakou náhodou. To je pak ten nejlepší pocit, a proto se snažím stále hledat věci, které v zápase dobré nebyly.“

Slavii čeká přestupové období a zimní příprava, tým už má dvě čerstvé posily. Jak bude vypadat složení kádru v příštím roce?
„Kádr je hodně široký, protože nás čekala velká porce zápasů a nikdo z nás s tím neměl pořádnou zkušenost. Tenhle tah se vyplatil, hráči se chtějí předvést a jsou extrémně motivovaní. Minulou sezonu, když byl kádr užší, někteří hráči neunesli tíhu odpovědnosti ani kvalitou, ani mentálně a v některých zápasech jsme proto ztratili body. Právě díky šíři kádru jsme se tomu letos vyhnuli, a navíc jsme v některých utkáních, například v Opavě, byli schopni reagovat na vývoj zápasu z lavičky. Teď bychom chtěli ubrat z kvantity a zaměřit se především na kvalitu, mít hráče, kteří nám sednou do stylu, jaký chceme dlouhodobě hrát. Aby na něj měli jak fotbalově, tak kondičně a charakterově. Chtěli bychom se dostat do situace, kdy budeme mít připravené hráče, kteří v případě nějakého odchodu převezmou uvolněnou roli v týmu. A pokud budou někteří kluci ve Slavii i v národním týmu předvádět takové výkony, jaké předvádí, tak časem určitě odejdou. Náš úkol je hledat hráče, kteří třeba začínají v lize, hrají ji rok, nebo dva a buďto by působili s námi hned, nebo by zůstali v původních klubech a byli by připraveni přijít do Slavie. Většinu postů máme nyní zdvojených, ale jsou tam typologická místa, která nás zasáhnou, pokud určití hráči odejdou.“

Hodně se samozřejmě spekuluje o odchodu Tomáše Součka…
„Za něj musíme do budoucna hledat náhradu, pokud odejde, nebo se zraní či vykartuje. Například utkání s Boleslaví ukázalo, jak moc jsme na něm závislí, těch deset minut bez něj pro nás bylo téměř fatální. Největší úkol přestupního období je najít hráče, který ho dokáže zastoupit, ale může hrát i jiný post, protože Tomáš jen tak někoho na hřiště nepustí.“

Když si vzpomenete na to, jak za vámi přišel na hostování na Žižkov, vnímáte jeho úspěchy v lize i reprezentaci jako takovou osobní citovku?
„Je to zvláštní pocit. Pamatuji si, jak tehdy přišel v balíku nových šesti hráčů do zimní přípravy a měli jsme hned první zimní trénink v Měcholupech. Ti hráči přišli na zkoušku a on byl ze všeho hrozně vykulený, týden nemluvil. V tréninku byl strašný, úplně šílený. My jsme měli béčko v pražském přeboru a já jsem si myslel, že nemůže hrát ani tam. Pak se ale chytil, celé jaro odehrál skvěle, a to hlavně po přesunu na post defenzivního záložníka.

To byl váš nápad změnit mu pozici?
„Už nevím přesně, ale rozhodli jsme se jako realizační tým. On byl původně stoper a my jsme pro něj hledali místo, aby u nás mohl zůstat. Potom se rychle výkonnostně zvedl. My jsme navíc na Žižkově přehazovali každou korunu, takže se hráč zdarma rozhodně hodil. Na té pozici jsme ho poprvé vyzkoušeli v zápase na Vyšehradě, a to po kondičním tréninku v týdnu, kde všechny předběhl. Řekli jsme si tedy, že ho zkusíme právě tam. Potom za námi dorazil ještě na hostování do Liberce, ale stále to byl ten stejný vykulený kluk, strašně hodný, příliš toho nenamluvil a spíše vysedával v koutě.“

Zatímco dnes je z něj hvězda ligy a opora reprezentace.
„Když se na něj podívám dneska, jaký je to na hřišti válečník, jak už umí strhnout mužstvo s sebou, jak se umí pohádat s protihráči a případně i vynadat starším hráčům, tak jsem dojatý z toho, jaký neuvěřitelný progres za ty roky udělal. Vidět ho s kapitánskou páskou v Petrohradu je do jisté míry i splněný sen. Teď nedávno jsem viděl zápas mezi Juventusem a Interem Milán a troufnu si říct, že by zvládal zápasy i za kluby tohoto formátu.“

Když se naopak podíváme na příchody, Slavia před startem přípravy představila dvě nové posily, Lukáše Masopusta a Petra Ševčíka. Co si od obou hráčů slibujete?
„Oba hráči splňují naši základní filosofii a mají požadované fotbalové i charakterové rysy. Jsou to ofenzivní hráči, Petra Ševčíka znám už z Liberce. Od té doby vyspěl, je v nejlepším fotbalovém věku a myslím si, že se v jeho případě mají fanoušci na co těšit. Je to nejenom užitečný, ale i velice koukatelný hráč. Lukáš Masopust je klasický křídelní hráč, kterého můžeme využít na více postech. Dlouho jsme ho sledovali a jsem rád, že se jeho přestup podařil finalizovat. Na jaře nás čeká podobný počet zápasů jako na podzim, a to za kratší časový úsek. Přijdou karty, nebo zranění a já jsem rád, že přichází hráči, kteří kádr rozšíří nejen početně, ale také kvalitativně. Věřím tomu, že oba brzy zapadnou do našeho herního stylu a vybojují si svoje pevné místo v kádru.“ 

Dalším jménem na seznamu případných posil je Alex Král, čím je pro vás zajímavý?
„Sledujeme ho dlouhodobě, není to otázka čtrnácti dnů, nebo měsíce. Koukáme po něm už od loňské sezony a já si myslím, že je to stoper budoucnosti. Ve svém věku dokáže odehrát výborná utkání, je konstruktivní a skvěle běžecky vybavený. Jak říkám, je to hráč, který nás zajímá už delší dobu, a v poslední době se zintenzivnila jednání mezi oběma stranami."

Když hledáte posily, kladete důraz na to, jakým způsobem by zapadly do systému týmu, nebo je při výběru hlavní především samotná kvalita hráče?
„Tohle je na tom asi to nejtěžší. Když se bavím s fanoušky, nebo kýmkoliv jiným, tak každý ví, kdo je a kdo není dobrý hráč. Těžké je toho hráče odhadnout na jeho samotném začátku, odhadnout, kam až se může jeho potenciál dostat. Někdo se ještě výrazně zlepší ve 22 letech, ale někdo už bude navždy stejný. Ovšem úplně nejtěžší je si toho hráče představit ve svém týmu. Pro hráče není nic jednoduchého začínat v Edenu před plným stadionem, ukázat tu svoji pravou tvář, kvalitu a získat si fanoušky. Někdo může zářit v týmu, který prakticky nemá držení míče a dostane se pouze párkrát na půlku soupeře, mívá úplně jiné úkoly, ale pak se nemusí prosadit jinde. My po těch hráčích něco vyžadujeme, ale ne každý to může zvládnout běžecky. Hráč sice může naběhat 11 km, ale pro nás je důležité, v jaké intenzitě, jak rychle může přepínat a hrát nahoru-dolů. Pro ofenzivního hráče je obrovský rozdíl v tom, jestli míč přebírá 60 metrů od soupeřovy brány, nebo ve zhuštěném prostoru, jako to mají většinou naši útočníci. Nejtěžší je tedy si toho vyhlédnutého hráče představit v tom svém týmu, ve spolupráci s ostatními hráči. Ne každý zvládne mentalitu velkého klubu. Někdo může hrát v provinčním klubu perfektně celou kariéru, ale pak nezvládne přechod do velkého klubu.“

Může to být zatím případ Alexandra Baluty?
„U Baluty vidím největší problém v aklimatizaci. Přišel z ligy, která nemá takovou intenzitu a podle jeho slov ani takovou kvalitu jako česká liga. On byl v roli lídra a kapitána v provinčním klubu, byl zvyklý hrát a všechno se točilo okolo něj. Přišel do prostředí, kde je sám bez rodiny, má i jisté jazykové potíže a dostal se do role, kdy není klíčovým hráčem týmu. On je hráč, který potřebuje důvěru, potřebuje pravidelně hrát a k tomu teď nedochází. Proto se mu strašně těžko naskakuje do sestavy. Do zimní přípravy, kdy se sejdou hráči po dovolené, musí naskočit totálně připravený. Jak jsem řekl, hlavním problémem je intenzita. On se během hry dostane do několikaminutové fáze, kdy prostě nestíhá a musí odpočívat a tím mužstvo trpí. Fotbalista je to skvělý, má výborný první dotyk, ale my si nemůžeme dovolit mít na hřišti o jednoho hráče méně."

V médiích se spekulovalo o jeho disciplinárních problémech. Bylo na tom něco pravdu?
„Nikdy. Nikdy s ním nebyl žádný problém, snaží se učit česky a zapadnout mezi kluky. Jediný problém je to, že my na něj máme nějaké nároky, které zatím není schopný plnit. Často s ním sedíme u videa, rozebíráme zápasy a je na něm vidět, že by to chtěl strašně zlomit. On je ale teď v určitém psychickém rozpoložení a mužstvo je navíc dobře rozjeté, takže se mu do sestavy naskakuje špatně. Někdy stačí pouze jeden vydařený zápas, abyste si začal věřit a doufám, že na jaře bude mnohem přínosnější, než byl na podzim.“

Naopak Peter Olayinka byl na začátku zraněný, ale nakonec do mužstva zapadl rychle. Jak byste okomentoval jeho přínos?
„U něj je výhoda, že už byl rok v české lize, má v Čechách rodinu, a hlavně už má za sebou několik zahraničních angažmá. Všichni vidíme až to, co se děje na samotném hřišti, ale roli hraje i spousta jiných faktorů. Peter mluví velice dobře anglicky, pár věcí umí i česky. V uvozovkách bych řekl, že mu zranění, které se mu přihodilo v Mladé Boleslavi, pomohlo. On získal dva měsíce času na přípravu s kondičními trenéry a získal potřebnou běžeckou vybavenost, kterou ukazuje v zápasech. Je to neunavitelný hráč, je neustále s nabídce směrem dopředu a možná nejlépe z celého týmu přepíná dozadu, díky čemuž vybojuje spoustu míčů.“

V prosinci uplyne rok od chvíle, co jste ve Slavii podepsal smlouvu. Byl to dobrý krok?
„Strašně rychle všechno uteklo, prakticky celá sezona, už je to hodně zápasů. Ty začátky nebyly vůbec jednoduché pro nikoho, bylo tu hodně změn. Já jsem měl Jardu Šilhavého vždycky hrozně rád, choval se ke mně vždycky perfektně a Zdeněk Houštecký s ním hrával. Dnes se mu daří v reprezentaci, jsem za něj rád a jsme dennodenně v kontaktu. Nebylo vůbec jednoduché přijít po trenérovi, který za Slavii úspěšně hrál a stejně úspěšně ji trénoval. Dokázal tu zázrak v podobě výhry titulu s týmem, který byl na 8. místě, když jej přebíral. Začátky nebyly úplně jednoduché pro nikoho z nás, i proto, že jsme si v tom prvním přestupovém okně nemohli vybrat všechny hráče, které jsme chtěli, a přestavba týmu se odložila na léto. Když celý kalendářní rok zhodnotím, tak nám přinesl vítězství v MOL Cupu a první místo v tabulce. Také jsme postoupili ze silné skupiny UEFA Europa League, kde jsme byli rovnocennými soupeři Bordeaux, Kodaně a Petrohradu. Ten rok přinesl spoustu věcí, strašně mě obohatil a takhle zpětně můžu říct, že jsem strašně rád, že jsem ten krok udělal. Po tom roce bych chtěl poděkovat všem, co mi pomohli, ať už lidem, co tu byli, nebo těm, co přišli až se mnou. Děkuji všem, co nám pomohli k aklimatizaci a k naplňování vizí a úkolů, které jsme přinesli. I když výsledky nebyly na začátku roku optimální, vždycky se fanoušci snažili tým podpořit, a to je to nejdůležitější.“

Jak budete trávit Vánoce? Dokážete od fotbalu vůbec vypnout?
„Mám to už vyzkoušené. Tentokrát je volno krátké, je to nějakých 14 dní. Tak čtyři až pět dní se na nic opravdu nepodívám, ale mezi Vánocemi už budou probíhat halové turnaje, poběží i ostatní ligy a člověku to začne hrozně chybět. Těch zápasů a videí, na které koukáme, je opravdu hodně. Nejsou to jenom naše utkání a tréninky, ale jsou to i zápasy soupeřů, našich potenciálních hráčů, zápasy juniorky. Já týdně zhlédnu asi 25 zápasů, takže se vždycky těším na to, až to skončí, ale následně to nevydržím déle než těch pět dní. Pak budu přes den s rodinou a večer, až půjdou všichni spát, tak si půjdu pustit fotbal.“

Co vás čeká během přípravy? Mohou se hráči opět těšit na silnou intenzitu tréninků?
„Hráči mají štěstí, že nám teď přestávku zkrátili. Mám za to, že je historicky nejkratší. Těm nejtěžším tréninkům určitě neutečou, ale tím, že ze zápasového tempa vypadnou pouze na chvilku, tak budou mít pouze krátký individuální program na rozhýbání po dobu několika dní a následně ihned odlétáme do Španělska na kondiční soustředění, kde musíme vybudovat základ na jarní část, a to jak v kondici, silové vybavenosti, tak i rychlostní i herní vytrvalosti. Tam strávíme deset dní a pak se vracíme na týden do Prahy. Doma jsme původně nechtěli hrát žádné utkání, protože jsme se chtěli vyhnout těm přechodům z přírodní na umělou trávu, jelikož vloni se nám to nevyplatilo. Pak jsme si ale řekli, že by nás lidi dlouho neviděli, a tak ten pětidenní blok zakončíme utkáním s Ústí nad Labem, které se odehraje pravděpodobně na Strahově, aby měli fanoušci možnost tým navštívit. Pak odlétáme na herní soustředění do Portugalska. Tam sehrajeme tři až čtyři utkání včetně generálky a vrátíme se do Prahy až týden před utkáním s Teplicemi.“

Na jaře se v Evropské ligy postavíte belgickému Genku. Jste s losem spokojen?
„V koutku duše jsme čekali jiného soupeře, šance zahrát si s velkými kluby se naskytne jednou za čas. Mrzí nás to i kvůli fanouškům, kteří by si zasloužili nějaký věhlasnější tým. Genk papírově patří k těm silnějším klubům a nejedná se ani o příliš atraktivního soupeře, nikdo v Česku ho moc nezná. Jsou první v belgické lize a důkazem kvality této ligy je i to, že se v jejich soutěži neprosadil takový hráč, jako je Peter Olayinka, který chodil po hostováních. V Evropské lize získali ve své skupině 11 bodů, každý navíc ví, že belgický fotbal šel hodně nahoru a je to vidět i na výsledcích jejich reprezentace. Na druhou stranu, belgickou ligu jsme sledovali a víme, že herním stylem by nám soupeř mohl vyhovovat, hrají rychlý a dynamický fotbal. Zkrátka se nedá nic dělat, musíme postoupit a pak k nám třeba bude los příznivější.“

Aktuálně

Šancí jsme měli dost, mrzelo Zeleného

včera
Zklamaný byl po porážce ve Zlíně obránce Jaroslav Zelený, který po čtyřech ligových kolech naskočil v základní sestavě. „Výkon nebyl ideální, vše je ale v našich rukách," ví sešívaný obránce.

Náročný program? Výkon ovlivnil, výsledek ne

včera
Náročný program dolehl na červenobílé ve Zlíně. „Určitě to mělo vliv na výkon, který nebyl dobrý. Na výsledek ale ne," nehledal výmluvy Jindřich Trpišovský.

Chyběla nám kvalita v zakončení, litoval Škoda

včera
Sám měl v průběhu druhé půle velkou šanci ke skórování, branku však nevstřelil. ​​„Máme vše stále ve svých rukou,“ uklidňoval kapitán Milan Škoda po prohře se Zlínem.

Další články