Plánička a spol. vybojovali stříbro na MS v Itálii
10. června 1934 se v Římě hrálo finále MS mezi Itálií a Československem. Utkání skončilo po prodloužení 2:1 výhrou domácí Itálie. Reprezentační dres ve finále oblékli slávisté František Plánička, který vedl mužstvo na hřiště jako kapitán, Ladislav Ženíšek, Štefan Čambal, Rudolf Krčil, František Junek, František Svoboda, Jiří Sobotka a Antonín Puč. Náhradníky byli Antonín Vodička a Vlastimil Kopecký.
Po bezbrankové první půli se díky střele Antonína Puče ujal československý tým necelých 20 minut před koncem vedení. V 81. minutě soupeř vyrovnal. Do konce normální hrací doby se stav skóre nezměnil, muselo se prodlužovat. V páté minutě prodloužení přišel těžký úder Italů v podobě vedoucího gólu. Závěrečná snaha vyčerpaných a notně pokopaných hráčů Československa už k vyrovnání nevedla.
Drtivá většina nezávislých pozorovatelů finálového souboje tehdy označila mužstvo Československa za morální vítěze, protože Italům pomohla k výhře 2:1 tvrdá, místy až brutální hra, kterou švédský sudí Eklind většinou nechával bez povšimnutí. Při triumfálním návratu do vlasti vítaly zlaté hochy, jak je překřtil legendární rozhlasový komentátor Josef Laufer, na každém vlakovém nádraží tisíce lidí. V Praze jim pak přišlo vzdát hold půl milionu nadšených obyvatel hlavního města.
Byla to slavná neděle. Československo s osmičkou hráčů Slavie (František Plánička, Ladislav Ženíšek, Štefan Čambal, Rudolf Krčil, František Junek, František Svoboda, Jiří Sobotka, Antonín Puč) hrálo finále mistrovství světa. S až neurvale hrající domácí jedenáctkou Italie za řízení hodně neobjektivního sudího Eklinda ze Švédska (po návratu do vlasti byl doživotně vyloučen z řad rozhodčích) podlehlo Československo až v nastavení 1:2 a stalo se morálním vítězem šampionátu (podle tisku v Anglii, Francii a Belgii).
Československé mužstvo vedlo slavným gólem Antonína Puče a drželo se statečně s řadou zraněných po nepotrestaných faulech až do 90. minuty. Stav 1:1 ale určil prodloužení a v něm už Plánička a spol. nedokázali vzdorovat a prohráli 1:2. Důstojně a se ctí s blahopřáním vlastně většiny fotbalového světa. Brankář a kapitán týmu František Plánička byl odborným tiskem označen za nejlepšího muže celého šampionátu.
Celý národ poslouchal nezapomenutelné rozhlasové reportáže slávistického mezinárodního sekretáře Josefa Laufera (Slavia na svém stadionu využila ozvučení a na Letnou si přišlo reportáž do ochozů poslechnout až 4000 diváků). Návrat do Prahy byl slavný. Celá výprava projela Prahou z hlavního Wilsonova nádraží až do Tyršova domu (sídla Sokola na Malé straně) a nadšeně jí aplaudovaly desítky tisíc nadšených příznivců lemujících celou trasu.
Více
