Union Berlín: klub s pohnutou historií, který žije svůj sen
Domácí Stadion An der Alten Försterei, na kterém Union hraje své domácí zápasy, svojí historií i současností tak trochu prozrazuje, jak svým způsobem netradiční berlínský klub je. Na německé poměry skromný svatostánek slouží Unionu už neuvěřitelných sto let, na místě současného stadionu hrál celek z hlavního města zápasy už od roku 1920. Velké rekonstrukce a navýšení kapacity se stadion Unionu dočkal v roce 2009-2013, kdy se ukázala nevídaná spřízněnost klubu s fanoušky. Příznivci berlínského celku přispěli k velké části přestavby nejen finančními zdroji, přiložili ale i ruku k dílu a novým tribunám pomohli vyrůst vlastní svépomocí.
Pro českého fanouška jsou tribuny stadionu poněkud netradiční, protože pro sedící diváky je vyhrazeno pouze několik tisíc sedaček, valná většina z 22 000 míst je určena pro stojící fanoušky. Zejména proto se bohužel sešívaní na tomto stadionu nepředstaví, své evropské zápasy totiž Union odehraje na berlínském Olympiastadionu, kde je v Bundeslize doma konkurenční Hertha.
Na rekonstrukci stadionu se podíleli i fanoušci klubu. Foto: 1. FC Union Berlin
Historie klubu
Union, situovaný do Köpenicku v jihovýchodní části Berlína, nese své jméno od roku 1966, původní celek byl ale založen už o šedesát let dříve. Pod názvem FC Olympia Oberschöneweide a posléze SC Union 06 Oberschöneweide patřil k nejlepším klubům v Berlíně, v roce 1923 se dokonce probojoval do finále německého mistrovství, kde ale jednoznačně podlehl Hamburku 0:3. Na rozdíl od ostatních berlínských klubů byl Union spojován zejména s pracující třídou, i kvůli modré barvě dresů se celku začalo přezdívat Schlosserjungs – „železáři“. Po reorganizaci německých soutěží v roce 1933 hrál Union nejvyšší regionální ligu, kterou v roce 1942 dokonce vyhrál, v následném celoříšském play-off ale vypadl hned v prvním kole s Rapidem Vídeň.
Poválečný vývoj a rozpad klubu
Bezprostředně po konci války byl klub, stejně jako ostatní německé organizace, rozpuštěn, aby se posléze opět zformoval a vyhrál divizní titul. O rok později Union zakončil soutěž na druhém místě a postoupil do národního finále v Kielu, kam ale kvůli sílící studené válce nebyl puštěn Sovětským svazem. Tato situace vedla k útěku většiny hráčů i trenéra do západní části Berlína, odkud odjeli do místa konání finále, ve kterém ale hned v prvním kole podlehli Hamburku vysoko 0:7. Následně na západě Berlína vytvořili nový klub, Sport-Club Union Berlín 06. Paralelně vzniklý celek v prvních letech sbíral úspěchy, po dvou druhých místech ovládl v roce 1953 berlínskou Oberligu, v národním finále ale propadl, a i přes velkou fanouškovskou základnu se postupně propadal do nižších soutěží. Dnes se klub pohybuje v nižších regionálních ligách, na rozdíl od prvoligového Unionu si ale zachoval původní modrou barvu loga i dresů. Oba Kluby, 1. FC Union Berlín a Sport Club Union Berlín 06, se spolu střetly celkem dvakrát, v roce 2006 v přátelském utkání na oslavu stoletého výročí existence, druhý přípravný zápas spolu pak odehráli před šesti lety.
Znovuzrození a úspěchy za éry komunismu
Zpět ke čtvrtečnímu soupeři sešívaných, který ani po útěku většiny hráčů nepřestal existovat. Po několikeré změně názvu získal v roce 1966 dnešní jméno 1. FC Union Berlín i červenou a bílou barvu jako zástavy klubu. Jako jediný z nově utvořených deseti východoněmeckých celků nebyl Union zařazen do DDR Oberligy – nejvyšší národní soutěže. Do té se probojoval až v roce 1967. Ve stejném roce se klub probojoval i do evropských pohárů, v Intertoto Cupu se mimo jiné střetl i s českým Sklo Unionem Teplice. Až do pádu berlínské zdi východoněmecký celek osciloval mezi první a druhou nejvyšší soutěží, asi největší úspěch v komunistické éře zaznamenal v roce 1968, kdy zvítězil ve východoněmeckém poháru, v jehož finále porazil Carl-Zeiss Jenu těsně 2:1.
Dlouhá cesta mezi Bundesligovou elitu
Po sjednocení Německa a reorganizaci národních soutěží vyhrál Union v roce 1993 i 1994 třetí nejvyšší soutěž, kvůli finančním problémům mu ale nebyla udělena licence pro 2. Bundesligu. Vysněného postupu se klub dočkal až po příchodu nového tisíciletí, kdy se navíc probojoval i do finále německého poháru, ve kterém podlehl Schalke 0:2. Po prvních úspěších v druhé nejvyšší německé soutěži však přišel strmý pád do regionální čtvrté ligy. Po rychlém návratu zpět do třetí nejvyšší Regionalligy a posléze přesunu do nově vytvořené 3. Ligy postoupil klub v roce 2009 opět do 2. Bundesligy. V této soutěži během let Union postupně zakončoval sezonu na vyšších a vyšších příčkách, až konečně v sezoně 2018-19 vyřadil v boji o nejvyšší soutěž po výsledcích 2:2 a 0:0 Vfb Stuttgart a za obrovské euforie na hřišti i tribunách poprvé v historii postoupil do vysněné Bundesligy.
Hráči Unionu slaví historický postup do Bundesligy. Foto: 1. FC Union Berlín
Ve své první sezoně mezi elitou předváděl Union solidní výkony, své první vítězství si dokonce připsal nad silnou Borussií Dortmund, kterou porazil 3:1. Celkem berlínský celek získal ve svém premiérovém ročníku jednačtyřicet bodů, které mu vynesly konečnou solidní jedenáctou příčku. V druhém roce působení mezi elitou se hráčům Unionu dařilo ještě lépe, díky dvanácti vítězstvím a hned čtrnácti remízám získal Union dokonce padesát bodů a umístil se na konečné sedmé příčce. Ta Berlíňanům vynesla historický postup do kvalifikace o základní skupinu nově vzniklé Evropské konferenční ligy. Po návratu do elitní německé soutěže oprášil klub také rivalitu s Herthou Berlín. Derby dvou týmů z jednoho města nejsou v Německu k vidění moc často a zápasy celků z hlavního města tak mívají patřičný náboj. Za dva roky v Bundeslize dokázal Union porazit Herthu zatím dvakrát, jednou se rivalové rozešli smírně, dvakrát se ve vzájemném utkání musel obejít bez bodového zisku. V posledním derby Union vybojoval zaslouženou výhru 2:0.
Ze slávisty Berlíňanem nejen Petar Musa
Petara Musu, který za Union nastupoval v jarní části minulé sezony, asi není třeba fanouškům Slavie představovat. V Bundeslize naskočil do celkem čtrnácti zápasů, ve kterých vsítil jeden gól a připsal si tři asistence. Za berlínský celek ale v minulosti hrála i další sešívaným fanouškům známá tvář. Záložník Tijani Belaid, který v sešívaném dresu strávil několik let, nastupoval za Union v roce 2012, kdy v bíločerveném odehrál přes dvacet soutěžních zápasů.
Tijani Belaid v dresu Unionu. Foto: 1. FC Union Berlin
Mezi osobnosti současného, z většiny velmi zkušeného kádru určitě Patří ostřílený útočník Max Kruse, který v minulém ročníku nastřílel hned jedenáct ligových branek, oporou záložních řad je šestadvacetiletý Grisha Promel. Z řady posil, které přišly do klubu před probíhajícím ročníkem můžeme zmínit Raniho Khediru, mladšího bratra bývalé opory Realu Madrid či Juventusu Samiho Khediry. Kapitánem týmu je dlouholetá opora Unionu i rakouské reprezentace, obránce Christopher Trimmel, prostor mezi třemi tyčemi ve většině zápasů střeží zkušený čtyřiatřicetiletý Andreas Luthe.
Rami Khedira. Foto: 1. FC Union Berlín
Union v probíhající sezoně
Po čtrnácti odehraných zápasech letošního ročníku Bundesligy okupuje Union průběžné šesté místo tabulky. S 23 body mají dvoubodový náskok na sedmou Mohuč a ztrácí jen dva body na čtvrtý Freiburg. V rámci kvalifikace o základní skupinu Evropské konferenční ligy se Union střetl s finským Kuopio, které na severu Evropy porazil jasně 4:0, doma si pak už pohlídal postup bezbrankovou remízou. V prvním utkání skupiny podlehl sešívaným v Edenu 1:3, potom si připsal šest bodů za výhry 3:0 a 1:0 nad Maccabi Haifa, s Feyenoordem ale obě utkání prohrál.
S šesti body ztrácí na Slavii jeden bod. Sešívaným by tak k postupu stačila i remíza.
