
Gól věnuji mému tatínkovi a celé rodině
Slavia remizovala s Unionem 1:1 a postoupila do jarní fáze Evropské konferenční ligy. Jak se cítíte bezprostředně po zápase?
„Asi jako všichni slávisté, spokojený a šťastný, že jdeme dále. Že to byla jen remíza, na tom teď nezáleží, uhráli jsme druhé místo a pokračujeme do jara. Těšíme se na to.“
Váš gól byla nádherná rána. Jak se to seběhlo? Bylo vidět, že míč jste si před střelou ještě srovnal na pravou nohu…
„Důležité bylo, že jsem nad tím moc nepřemýšlel a rozhodl se vystřelit. Krásně mi to zaletělo do horního rohu, díky bohu. Trochu nás to uklidnilo, a i když jsme potom dostali gól, tak jsme to nakonec zvládli. Ukázali jsme charakter a sílu, to se cení.“
Vstřelený gól byl pro vás hodně emotivní...
„Určitě ano, gól věnuji svému tatínkovi a mé rodině, stejně jako všechny ostatní.“
Je postup o to cennější, že Slavia dorazila na Union v hodně okleštěné sestavě? Na lavičce bylo jen šest hráčů a řada zkušených hráčů zůstala doma…
„Určitě, ukazuje to sílu a charakter týmu. I když jsme nebyli v úplně dobrém rozpoložení a chyběli nám někteří klíčoví hráči, dokázali jsme se semknout a zahrát výborný zápas se silným týmem. Myslím si, že postup oslavujeme zaslouženě.“
Trávník na stadionu byl nově položený, míč často odskakoval. Jak těžké pro vás bylo na takovém povrchu hrát a pracovat s balonem?
„Obě mužstva měla stejné podmínky, terén byl ale těžký, hodně to klouzalo. Tráva se dost vytrhávala, pohyb nebyl úplně jednoduchý, v některých momentech nám to možná pomohlo, v některých zase uškodilo. Takový je ale fotbal, oba týmy měly stejné podmínky.“