Poprvé jako kapitán? Zážitek na celý život
Poprvé jste navlékl kapitánskou pásku v soutěžním zápase. Bylo to plánované? Jak jste si to užil?
„Rozhodlo se to, když šel Lukáš Masopust ze hry. Zeptali se ho, komu to má dát. Jako prvního řekl mě. Že jsem mohl jako kapitán nastoupit před domácími fanoušky, je pro mě obrovská čest. Když je člověk odmalička v tak velkém klubu a sní o tom, že tu jednou bude hrát a pak se mu to povede, ještě k tomu s kapitánskou páskou, tak je to něco neuvěřitelného. Jsem vděčný za příležitost, kterou jsem dostal. Když už jsem ji dostal, tak jsem se snažil, abych si ji zasloužil a byl na hřišti platný. Je to něco nepopsatelného, ještě jednou všem děkuji, je to pro mě zážitek do konce života.“
Na noze jste měl gól. Byly střely z dálky cesta proti zataženější obraně?
„Připravovali jsme se, že tam ty míče můžou vypadnout. Byli jsme tam připravení na odražený míč, krásně se mi to tam vylilo a hrozně mě mrzí, že jsem nedal gól. Měl jsem to tam otevřené a snažil jsem se to utáhnout k tyči, bohužel jsem tomu dal špatnou rotaci a vytočilo se to ven z branky. Škoda, že jsem nestřílel levou nohou, možná by to tam zapadlo. Dát gól bych si moc přál, věřím, že přijdou další momenty, které už proměním.“
Byl jste rád, že jste se od lajny přesunul zase doprostřed? I když na defenzivního záložníka…
„Budu dělat maximum, ať mě trenér dá na jakoukoliv pozici. Snažil jsem se plnit taktické pokyny, co dostávají kluci, když tam hrají. Snažil jsem si plnit, co jsem měl, chodil jsem si mezi stopery pro balon, abych rozehrával. Chvilku jsem si na to zvykal, snažil jsem se to hrát jako Osky, i když to není tak jednoduché. (smích) Prostě to tak na mě vyšlo a šel jsem se na hřiště porvat a plnit pokyny trenéra. Jsem rád, že jsem si zahrál i tady. Je mi jedno, kam půjdu, budu dělat maximum, abych pomohl týmu.“
Je to momentálně vaše nejlepší období ve Slavii? Chválí vás i trenér…
„Jsem rád, že týmu pomáhám. To je takový můj cíl. Chci být maximálně nápomocný k tomu, abychom byli úspěšní. Jsem rád, že se líbím, ale je to pro mě jenom další motivace, abych se dál zlepšoval a podával stabilní výkony. Chvála je hezká, ale člověk musí furt mířit výš a výš, zlepšovat se. O to se snažím na tréninku a věřím, že to bude jen lepší.“
Nahrával jste na gól Matěje Juráska. Jak jste tu akci viděl?
„Koukal jsem do vápna, že bych dal balon do kapsy, někomu nacentroval, ale v tu chvíli jsem tam nikoho neviděl. Kouknul jsem na vápno, že tam Matěj je tak poloprázdný, tak jsem mu to dal. Koukal jsem pak, že to bylo trochu do šprajcu, ale skvěle si s tím poradil. Dal si fantastický dotyk, že mohl hned střílet. Jsem rád za asistenci, ale nedával jsem Matesovi míč do vyložené šance. Udělal to fakt dobře.“
Fanoušci křičeli, že chtějí postup. Jak vidíte čtvrteční odvetu s AC Milán?
„Fanoušci jsou fantastičtí každý zápas. Já se na to hrozně těším. Ženou nás, ať je to jakýkoliv zápas, nezáleží, jestli doma nebo venku. Myslím si, že to bude faktor, co nám ve čtvrtek může pomoct. Jako tým jsme odhodlaní a věřím, že to zvládneme, protože budeme mít v zádech naše fanoušky. Věříme si, půjdeme do toho s tím, že to zvládneme. Všichni v klubu se těšíme.“
Po zápase vás po hřišti naháněla dcera. Neutekla vám někam?
„To jsou hezké problémy. Nebyl jsem úplně fresh, abych ji tu naháněl po celém hřišti. Ona je taková živější, pak už se o ni postarala manželka.“
