Dubnová jubilea: Narozeniny slaví František Cipro i Jiří Jeslínek

Podívejte se s námi do archivu na slávistická dubnová jubilea. Narozeniny slaví František Cipro, Jiří Jeslínek i Karel Knesl...

PRAHA/EDEN - Podívejte se s námi do archivu na slávistická dubnová jubilea. Narozeniny slaví František Cipro, Jiří Jeslínek i Karel Knesl.

Před 75 lety přichází do Prahy Josef Bican...


Slavný vídeňský Čech Josef Bican přijel do Prahy 15. dubna 1937. Byl hvězdou první velikosti. Přišel posílit Slavii. Ta ho ubytovala v hotelu Axa a dál vedla diplomatickou válku s Rakouským fotbalovým svazem o jeho přeregistraci z Admiry. Případ právě řešila odvolací komise FIFA, ale čtyřiadvacetiletý fenomén na pointu souboje funkcionářů nečekal. Řekl: „Tady jsem, a tady zůstanu. Budu hrát jen za Slavii.“ Hned druhý den po příjezdu šel na Slavii trénovat. Na ten letenský trénink se sešlo lidí jako na zápas. Fotoreportéři „cvakali“ jeden snímek za druhým. Nejvíc Pláničku s Bicanem. „Pepi“ měl před sebou ještě hodně nepříjemných peripetií, ale slávistickým činovníkům „držel slovo“ a tak byl na sklonku léta toho roku konečně ke hře uvolněn. Byl to – do té doby – nejdražší přestup v dějinách fotbalové Slavie. Slavii stál 150 tisíc korun. Tedy trojnásobek toho, zač tehdy přestupovali reprezentanti Silný, Čambal, Vytlačil, Daučík. Josef Bican získal ve Slavii 10 krát titul krále střelců ligy, když vstřelil celkem 417 ligových branek...

Před 70 lety se narodil Karel Knesl...


8. dubna 1942 se narodil Karel Knesl. Vždycky, když jsme hráli doma v šestém jarním ligovém kole se Spartou, připravili funkcionáři slavnostní úvod toho zápasu. 8.dubna, rok po sobě ve stejný den, se narodili dva naši spolehliví zadáci: Karel Knesl a Bohumil Smolík. Karel byl o rok starší a přišel k nám z mistrovské Dukly k 1. lednu 1966. Pustiměřského rodáka přivedl do ligy internacionál Svatopluk Pluskal. Karel byl jeho napodobenina. Chlap jako skála. A derby se Spartou? Jednou byl jeho ústřední postavou. Bylo to na podzim roku 1967, přesně 9. září (liga – 25 000 diváků – sudí Smejkal). Lilo jako z konve a střelci na obou stranách ne a ne se prosadit. Uprostřed druhé půle kopal Ziegler z levého křídla roh. Z tradiční tlačenice na hranici malého vápna se nejvýš vynořila hruď a hlava Karla Knesla. Opřel se do míče a ta hlavička měla sílu dělovky vystřelené nohou. Sparťan Kramerius v brance neměl nárok. Výsledek 1:0 už zůstal. Na vlas stejný gól dal na jaře 1969 v Teplicích. Výsledek byl taky stejný. Byly to naše jediné body dovezené zvenku a „stačily“ k záchraně. Karel Knesl odešel po čtyřech krásných letech. Uvolnil místo mladšímu a perspektivnímu Janu Marešovi. Ještě pět let působil ve špičkovém fotbale: Škoda (dnes Viktoria) Plzeň a Dynamo České Budějovice...

Před 65 lety se narodil František Cipro...


František Cipro se narodil 13. dubna 1947 a ve Slavii působil jako hráč v letech 1971 až 1980. Celkem odehrál v červenobílém dresu 501 utkání (z toho 232 ligových) a vstřelil 41 branek. V ligové sestavě Slavie působil jako univerzální hráč, hrával v útoku, v záloze ale nakonec zdomácněl v obraně. Tři roky nosil kapitánskou pásku. Jeho hru charakterizovala rychlost, spolehlivě a čistě odebíral soupeřům míč a zakládal útočné akce. Jako hráč se Slavií vyhrál Český pohár v roce 1974. Červenobílý tým vedl nejprve od července 1995 do září 1997 a potom od července 1999 do října 2000. V sezoně 1995/1996 dovedl Slavii k mistrovskému titulu, v roce 1997 s ní získal domácí pohár. Slavia se také pod jeho taktovkou probojovala do semifinále Poháru UEFA. V březnu 2010 se na slávistickou trenérskou lavičku vrátil potřetí, kdy převzal mužstvo po Karlu Jarolímovi a dohrál s ním sezonu. Od června 2009 do listopadu 2010 působil ve Slavii jako hlavní skaut...

Před 55 lety se znovu konal slavný Velikonoční turnaj...


Jak se u nás říkává – do roka a do dne. V roce 1957 se znovu konal slavný Velikonoční turnaj. O Velikonocích v roce 1956 se naše jedenáctka znovu objevila (přes příkazy a „doporučení“) v tradičních červenobílých dresech a bojujíc s nadšením předků, mezinárodní turnaj na Spartě vyhrála. Teď tu byl stejný turnaj roku 1957. Soupeřem pro Slavii a Spartu byly tentokrát dva jiné zahraniční kluby. Z Maďarska budapešťský Vasas a z Německa FC Saarbrücken. Naši Němce přehráli 4:2, zatímco Sparta podlehla Vasasu výrazně 2:5. O vítěze této soutěže jsme hráli s Vasasem a naprosto nečekaně vyhráli stejným poměrem, co Sparta prohrála. Ta na závěr jen remizovala s německou jedenáctkou 1:1. Jak se Slavia po tom roce proměnila? Především do branky přišel reprezentant Břetislav Dolejší (ligovou premiéru měl v Edenu před měsícem s ČH Bratislava 1:1), z mistrovské Dukly s ním přišel zpět z vojny i odchovanec Miloš Urban, do kádru byli natrvalo zařazeni dva nadějní dorostenečtí reprezentanti Lála a Nepomucký, obranu vyztužil Kladeňák „Manda“ Linhart, zálohu dvojice Vlasák – Nedvídek a útok zkoušel oživit Hercík. Na trenérskou lavičku usedl poprvé (přijde ještě dvakrát) Antonín Rýgr. Liga se začala hrát trojdílně (jaro a podzim 1957 a jaro 1958). Opustili jsme „sovětský systém“ jaro-podzim a kvůli souladu kalendáře s nově založenými evropskými poháry UEFA začali hrát podzim – jaro. A tak je tomu dodnes...

Před 50 lety se konal slavný debut Jana Lály...


V neděli 22. dubna 1962 – vlastně v předvečer světového šampionátu v Chile – přivedl nizozemský sudí Martens k poslední domácí oficiální přípravě reprezentaci Československa se zvučným soupeřem. Uruguay byla dvojnásobným mistrem světa. Na Strahov přišlo 45 tisíc platících. Trenér Vytlačil poslal na trávník jediného debutanta – Jana Lálu. Tehdy čtyřiadvacetiletou oporu druholigového Dynama, co se k radosti svých věrných červenobílých příznivců vracelo zpět do I. ligy (Slavie tam přece vždycky patřila). Vytlačil na místě pravého obránce dlouho experimentoval (Hledík, Šafránek, Tichý, Bomba), až se nakonec rozhodl právě pro Lálu. Ten zápas jsme vyhráli 3:1 (góly: Jelínek, Kadraba, Scherer). Lála jel na šampionát. Tam doslova oslnil. Dokázal uhlídat světová levá křídla Genta, Zagalla, Fenyvesiho i Skoblara. Ten poslední ho v semifinále zranil a tak Lála přišel o finále proti Brazilcům. Téhož roku, na státní svátek 28. října, dosáhl na bratislavském Tehelném poli v duelu s Polskem (naše výhra 2:1) svého jediného reprezentačního gólu. V reprezentační sestavě oblékal dres s číslem 2 až do konce roku 1967. Potom uvolnil své místo dvěma nadaným mladíkům, kteří doslova „kopírovali“ jeho útočný styl, jímž se ve světě proslavil. Jejich jména? Pivarník a Dobiáš...

Před 50 lety se narodil Jiří Jeslínek...


16. dubna 1962 se narodil Jiří Jeslínek. Je naším odchovancem. Dres Slavie oblékal od svých prvních krůčků. Do Edenu ho přivedl jeho děda a ten se tu stal mládežnickým funkcionářem. Do té doby byl Václav Burle funkcionářem Čechoslovanu Velká Chuchle. Jirka byl vůdčí typ. Vždycky hrál ve stoperské dvojici a býval kapitánem. V žákovském finále o mistra ČSSR (1976) jsme prohráli na Slovanu Bratislava s domácími o pouhý gól. On se dál objevil v dorostu – vyhráli jsme dvakrát Laufrův memoriál, začal reprezentovat. Naprosto nečekaně ho v posledním kole ligy 1979/1980 nasadil trenér Bohumil Musil na Dukle, aby hlídal reprezentačního ostrostřelce Nehodu. On uspěl – hráli jsme 1:1 – a už v ligové kabině zůstal. S výjimkou vojny tu byl pořád. V roce 1986 dokonce reprezentoval, ve stoperské dvojici s klubovým spoluhráčem Lubošem Kubíkem. V Brně jsme vyhráli nad Polskem, ale trenér Jareš hned Kubíka přeřadil z obrany do útoku. Reprezentace tehdy na těchto postech dávala přednost sehraným klubovým dvojicím (Vojáček-Radimec, Straka-Chovanec, Prokeš-Ondra) a tak už Jirka další šanci nedostal. Na sklonku kariéry odešel do chorvatského Hajduku Split. Ale začínala Balkánská válka… Vrátil se… A angažmá mu nabídla Sparta, ale nebylo to ono… Ještě v roce 1996, spolu s dalším klasickým slávistou Ivo Knoflíčkem, dopomohli k návratu Dukly Praha do I. ligy. Dres staré gardy Slavie ale obléká stále. Je „jistotou zadních řad“ jako po celou svoji aktivní profesionální kariéru. Možná…není dnes slávista, který by oblékl červenobílý dres tolikrát jako on...

Před 25 lety žáci Slavie stále bez porážky...


Bylo to k neuvěření. Blížil se konec soutěže v sezoně 1986/1987 a naši žáci procházeli svou soutěž stále bez porážky. Večerní Praha se ptala „kdo zastaví slávisty?“. Začalo se hodnotit a doufat, že po 13 letech by to zase mohlo „vyjít“. V tom roce 1975 totiž kádr trenérsky vedený naším bývalým brankářem Emilem Kabíčkem vyhrál v Mostě titul mistra ČSR (finále se Zbrojovkou Brno) i celé tehdejší ČSSR (finále s AC Nitra). Trochu předběhněme. I tentokrát se „povedlo“. Bývalý ligový hráč Čechie Karlín Josef Fabanka se ukázal být hodným následníkem Seiferta, Pařízka či Kabíčka. Byl výborný mládežnický trenér. Po něm do Edenu přinesli mládežnický titul až Oldřich Vojáček (žáci 1991) a Jiří Šusta (dorost 1984). Na konci této soutěže jsme byli mistry a některá jména tehdejších žákovských vítězů to dotáhla až do ligového dresu. Jen namátkou brankář Blažek (ikona Sparty Praha začínala s ligou u nás), obránce Hunal, útočník Janoušek (nyní nejlepší střelec naší staré gardy Slavie)...

Historické ohlédnutí připravil: Vladimír Zápotocký.

Aktuálně

Muris Mešanovič přestupuje do Mladé Boleslavi

včera
Bosenský útočník půl roku před koncem smlouvy odchází na přestup do Mladé Boleslavi. Slavii tak opouští po třech letech.

První zkušenost se španělským fotbalem

včera
Páteční los osmifinále Evropské ligy přisoudil Slavii španělskou Sevillu. „Myslím si, že pro fanoušky i pro nás je to velký tým, nastupují za něj skvělí hráči," říká trenér Jindřich Trpišovský.

Jugas na hostování do Boleslavi, Sýkora do Liberce

včera
Slavia pouští na hostování do konce sezony bez opce dva hráče z A-týmu. Jakub Jugas bude hostovat v Mladé Boleslavi a Jan Sýkora v Liberci.

Další články