Góly na poslední chvíli: Bicanova opakovaná penalta

Poslední březnový víkend roku 1954 měly k sobě velmi blízko politika s fotbalem. A v obou případech hrál jednu z hlavních rolí Josef Bican.

Fotogalerie

V Edenu se hrálo vršovické derby o ligové body mezi Slavií a Bohemians. Tehdy ale kluby neměly ani své tradiční názvy, ani své tradiční dresy. Dynamo Praha hostilo v Edenu Spartak Stalingrad. Domácí hráči nastoupili v červenomodrých dresech, soupeř v modrobílých. 

Sestava Dynama v tomto zápase: Kabíček – Kocourek, Marek, Štádler – Fišer, Ipser (Huml) – Urban, Trubač, BICAN, Andrejkovič a Hubálek. Trenér: E. Seifert.

Dlouho se slávistům nedařilo. Hosté vedli 1:0 gólem Müllera. Vyrovnání přinesla až pohledná akce pravé strany. Obránce Kocourek „vytáhl“ míč až na půlku soupeře, přihrál podél lajny křídelnímu Miloši Urbanovi, ten se prokličkoval do „velkého vápna“ a našel Josefa Bicana. 

Legendární kanonýr se nemýlil a bylo to 1:1. Když už ručička hodin na stadionu opustila 43. minutu druhé půle, nastřelil si obránce hostí Jíra při odkopu vlastní ruku. Následovala penalta. Sudí Krištofík ji ale nechal Josefa Bicana opakovat přesto, že se provinila strana protivníka (brankář Marzin vyběhl z branky). Jasná nespravedlnost! Josef Bican ale proměnil s ledovým klidem i tu opakovanou penaltu.

„Jiný by na ni po tom sobotním dopoledni ani nešel. Pepi má nervy ze železa!“ říkali si fanoušci Dynama.

A kam mířily poznámky fanoušků o sobotním dopoledni? Jen kousek dál od hřiště v Edenu v tělocvičně Spartaku Koh-i-noor se sešlo členstvo rozšířeného předsednictva Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport (tím tehdy vedoucí síla KSČ řídila veškeré sportovní dění v zemi). Na pódiu zasedla politická elita: oba místopředsedové vlády Alexej Čepička (ministr obrany, předseda ÚDA Praha, nyní Dukla), ministr kultury Kopecký, primátor Vacek (podle něj byl pojmenován stadion v Edenu) a dokonce prezident Zápotocký. Nebyla to náhodná sestava.

Nejdříve se soudruzi navzájem vyznamenali dobovými odznaky a pak začali tepat československý špičkový sport. Někteří z těch, co hovořili po nich, si „sypali popel na hlavu“, ale to je nezachránilo. Následovaly kádrové změny a čistky. Většinou pro „trvalou neznalost usnesení strany a vlády o opatřeních k rozvoji tělesné výchovy a sportu“.

Generál Čepička ve svém projevu nazvaném „Rázně proti buržoazním přežitkům v tělovýchově“ ostře osočil Josefa Bicana, že „právě takoví brání výstavbě nové socialistické tělovýchovy a sportu na základě velkých myšlenek proletářského internacionalismu“.

A jak na tuto zdrcující kritiku vzpomínal Josef Bican?

„Vím, že to vypadá dramaticky, ale musím vás zklamat. Já jsme tehdy o té hrozné kritice vůbec nic nevěděl, nikdo mi o tom nic neřekl. A vůbec si neumíte představit, co to se mnou udělalo, když jsem se o tom dozvěděl. Proč bych se k tomu nepřiznal. Ležel jsem v horečkách celý týden, nevyšel jsem z domova na krok a hlavou se mi točily nejčernější myšlenky.

Nejhorší bylo, že jsem to nedokázal vůbec pochopit. V týdnu za mnou přišla návštěva z Dynama i ze Státního výboru. Zřejmě se přišlo na to, že ta kritika byla přehnaná. Josef, řekli, v neděli musíš na Spartě nastoupit, koukej se dát dohromady. Kdyby tě lidé neviděli na hřišti, byla by z toho ostuda!

Podívejte se, jak vypadám, jsem samý opar, nepostavím se ani na nohy! Jenom to nejez tak horké, řekl ten mírnější. Jsou to jenom nervy, všechno se zase uklidní. Ten druhý na to šel nekompromisně: Nedá se nic dělat, Josef, musíš! Kdyby se ti udělalo zle, budeme mít připravenou sanitku!

V jaký smutný úděl se často mění život herců a fotbalistů. Být hrdinou okamžiku, při každém představení, v každých devadesáti minutách hry, ať se s tebou děje cokoliv. Buď vyhraješ, nebo padneš. Tak jsem se tedy v neděli oblékl a nastoupil, vydržel jsem chodit po hřišti jako v mátohách. Prohráli jsme se Spartou 1:5 a hráli jsme hrozný fotbal. Ale zdálo se mi, že to diváci pochopili a že se mnou cítili,“ vzpomínal na děsivou událost temných padesátých let Josef Bican v knize Pět tisíc gólů.

Další díl: Jak Alois Hercík rozesmutnil hradecké Votroky.

Aktuálně

Co se stalo po gólu, nevím. Měl jsem ale obrovskou radost

před 2 dny
Do zápasu naskočil Peter Olayinka z lavice a jedinou brankou zápasu zařídil na úkor vlastního zdraví tři body pro Slavii. Po zápase už ale vyhlížel další utkání. ​„Proti Nice bude důležité získat další tři body, proti Leverkusenu bylo vidět, že jsme dobře připravení.“

Přesně takový zápas může pomoci našemu sebevědomí

před 2 dny
Sešívaní zvítězili v druhém utkání Evropské ligy proti silnému Leverkusenu. ​„Potřebujeme přesně tuhle bojovou mentalitu, kterrou jsme ukázali u gólu,“ říká Jindřich Trpišovský.

Největší vítězství, které jsem zažil

před 3 dny
David Zima nastoupil poprvé v kariéře v Evropské lize. „Neskutečně jsem si to užil," říká stoper sešívaných.

Další články