Ve Slavii jsem chtěl pár minut, nakonec jsem nosil pásku
Tomáši, po dlouhé době odcházíte ze Slavie. Jaké se ve vás mísí pocity?
„Pocity jsou to velmi složité, protože jsem kluk, co má rád Slavii odmala a opouští se mi ji strašně těžce. Budu jí fandit, ať už budu kdekoliv. Teď jsou to ale obrovsky smíšené pocity.“
O vašem odchodu se spekulovalo dlouhou dobu. Jak jste dospěl k tomu, že právě nyní je vhodná chvíle odejít?
„Spekulace už probíhaly skutečně dlouho. Na stole už byly delší dobu nabídky od některých týmů a různé varianty. Jak ale začalo aktuální přestupové období, tak jsem si řekl, že se zřejmě jedná o ideální čas odejít. V loňském roce jsme hráli na jaře evropské poháry, ty teď nejsou. Navíc jsem přesvědčen o tom, že máme dobrý náskok v lize. Věřím, že to kluci zvládnou dotáhnout. Připadá mi to tak jako ideální půlrok na to vyzkoušet si svoji vysněnou soutěž.“
Věříte tedy, že je Slavia v takové pozici, že se může učit žít bez Tomáše Součka?
„Já si myslím že určitě. Já jsem se téhle představě i v minulosti trochu smál. Nebylo moc zápasů, ve kterých bych chyběl, takže v hlavách je možná náročné si to představit, ale já vím, jak je ten tým kompaktní, jak jsou kluci silní a jak je realizační tým schopný. Myslím si tak, že to bude vidět i na hřišti a že to všichni zvládnou.“
Myslíte si, že jste našel shodu i napříč klubem, že vám všichni doporučovali, že je nyní ten správný čas na odchod?
„Cítil jsem to tak z hodně lidí. Přáli mi to a zároveň mi říkali, že je nyní ten správný čas odejít. Bavil jsem se o tom se spoustou lidí ze Slavie, se svým manažerem, s rodinou. Probrali jsme to a myslíme si, že je nyní ten pravý čas k tomu zkusit si cizinu, zvlášť když se jedná o anglickou ligu, kterou já mám odmala úplně nejradši. Chci si tím prožít svůj sen.“
Jak vám zní, že bude Tomáš Souček hrát v anglické Premier League?
„Zní to neuvěřitelně, ale to už nyní říkám o hodně věcech. Když se řekne Premier League, tak je to nádhera. Společně s Ligou mistrů jsou to dvě nejkrásnější soutěže, které si můžete v klubovém fotbale zahrát. Jsem rád, že jsem si se Slavií zahrál Ligu mistrů a nyní můžu okusit i Premier League. Moc se na to těším. Je to sice obrovská výzva, ale přijal jsem ji a jdu do toho.“
Ve Slavii jsem nemohl být šťastnější
Bylo vaše rozhodování usnadněné tím, že jste ve Slavii prakticky dosáhl všeho, co jste mohl?
„Ano, také. Já jsem byl ve Slavii strašně šťastný. Říkal jsem si, co může být ještě lepšího. Hrál jsem ve Slavii, umožnilo mi to prorazit do nároďáku a nemohl jsem být po fotbalové a osobní stránce šťastnější. Vyskytla se ale tahle velká výzva, já jsem před sebe dal pro a proti a rozhodl jsem se, že tu výzvu chci přijmout. Faktory pro odchod tak převážily i skutečnost, že odcházím z milované Slavie.“
Jak byste shrnul své působení v Edenu?
„Přišel jsem v deseti letech z Havlíčkova Brodu a začátky byly strašně náročné. Museli jsme dojíždět autem, v Havlíčkově Brodě jsem chodil stále do školy. Rodiče nebo děda mě vyzvedávali už od šesté třídy vždy před odpoledkou. Následně s klukama to bylo taky těžší, protože jsem byl kluk z venkova. Tak to bylo prvních pět let. Chvílemi jsem si to i trochu přetrpěl, protože byly okamžiky, kdy jsem nehrál, nastupoval jenom na deset, patnáct minut. Chtěl jsem dokonce i odejít. Všichni mi ale říkali, ať ještě vydržím, a já je naštěstí poslechl.“
Kdy došlo ke zlomu?
„Jak jsem přišel do Prahy na intr, tak bylo najednou všechno víc v pohodě, všechno se otočilo. Začal jsem pravidelně hrát, dostal jsem se postupně do mládežnických reprezentací. Pak už byly ty nejkrásnější fotbalové roky přede mnou a dá se říct, že i ty životní. Za trenéra Koubka jsem se dostal do A-týmu a strašně moc mi to dalo. Slavia v té době neprožívala nejjednodušší časy, ale já si nyní vážím toho, že jsem to zažil. Poté jsem odešel na výborné půlroční hostování na Žižkov. Byly tam skvělí hráči a já mám na to působení výborné vzpomínky. Hráli jsme skvělý fotbal, i když podmínky nebyly nejlepší. Toho všeho si nyní vážím. Dalším výborným angažmá pro mě bylo i hostování v Liberci. To, jak se nám dařilo potom, každý ví a já doufám, že to tak bude i pokračovat.“
Následovaly domácí tituly, double, evropské poháry. Postupně vše gradovalo. Je největším úspěchem loňský ročník?
„Celé mé působení ve Slavii mělo vzestupnou tendenci, všechno šlo jenom nahoru. Když jsem přišel ze Žižkova zpět do A-týmu, tak Slavia pět minut před koncem soutěže málem spadla do nižší ligy. Od té doby to šlo jenom nahoru. Dostali jsme se do Evropy, šlo to výš a výš. Vyvrcholilo to posledními roky, kdy jsme postoupili do Evropské ligy, kde jsme došli až do čtvrtfinále, ve kterém jsme vypadli až s Chelsea, která soutěž vyhrála. Byl to úžasný ročník a uplynulý půlrok tomu jenom přidal. Postoupili jsme do Ligy mistrů, vytvořili jsme si unikátní náskok 16 bodů.“
V áčku jsem si chtěl zahrát alespoň pár minut, nakonec jsem nosil pásku
Celé to Slavia navíc absolvovala s Tomášem Součkem většinou s kapitánskou páskou na paži. Jste na sebe hrdý?
„Jsem na sebe hrdý. Je to Slavia a já jsem si v ní chtěl vždy zahrát alespoň pár minutek. Nakonec jsem si nezahrál jenom pár minutek, ale dokonce jsem nosil i kapitánskou pásku a cítil jsem, že mi tým věří. Navíc jsem vždy cítil obrovskou podporu i z tribun, cítil jsem, že mě mají fanoušci rádi. Na to jsem obrovsky pyšný. Mohl bych o tom mluvit donekonečna. Jsou to nádherné chvíle.“
Zmínil jste, že je Premier League vaší vysněnou soutěží. Sledoval jste ji jako dítě?
„Premier League jsem sledoval už jako malý. Spolu s Ligou mistrů je to nejlepší klubová soutěž, kterou můžete hrát. Můžeme mluvit o TOP 5 evropských ligách, ale ta anglická se vymyká úplně všem. Jsem obrovsky rád, že právě ji si nyní můžu zkusit.“
Jste rád, že to po těch několika přestupových oknech už budete mít za sebou a spekulace o případných přestupech utichnou?
„Vždy, když byla zrovna přestupová okna, tak jsem se tomu trochu smál. Cítil jsem sice, že to může přijít, ale zároveň to bylo vše ještě hodně daleko. Teď už k tomu ale bylo opravdu blízko a cítil jsem, jaký na to byl velký tlak. Všechno jsem to vnímal. I doma jsme byli nervózní, protože se mohlo jít tam, nebo zase jinam. Žili jsme v nejistotě a jen jsme doufali, ať už je 1. února a máme vše za sebou. Teď už víme víc a jsme rádi, že si zkusíme něco nového a zároveň, že už nebudeme žít v té nejistotě.“
V létě se o přestupu také mluvilo. Bylo zůstat správné rozhodnutí?
„Určitě. Jsem strašně rád, že jsem se v létě rozhodl zůstat. To, co jsme tu dokázali, je obdivuhodné. Ať už jde o ligu, nebo Ligu mistrů, jsou to krásné časy a budu na ně vzpomínat jen v dobrém. Po půl roce navíc přišla nabídka na daleko lepší angažmá, než které se nabízelo v létě.“
Pevně věřím, že na mě slávisté nezapomenou a já se jednou rád vrátím
Odcházíte na hostování s perspektivou delšího angažmá. Uvidíme vás někdy ještě ve slávistickém dresu?
„Pokud se nevrátím už v létě, což je reálné, ale já věřím, že souboj o záchranu zvládneme a dojde k trvalému přestupu, tak si na pár let zkusím nejlepší ligu světa. Už ale od prvního dne, kdy budu pryč, budu na Slavii koukat, budu jí fandit a pevně věřím, že ani slávisté na mě nezapomenou a já se jednou velmi rád vrátím.“
Co nakonec rozhodlo pro West Ham United?
„Nabídek bylo víc. Já jsem strašně rád, že o mě byl takový zájem, za který bych klubům rád poděkoval. Tím, že bylo nabídek více, tak bylo i samotné rozhodování složitější. Kdyby byla nabídka jenom jedna, tak nemusíme nic řešit. West Ham je tradiční klub s obrovskou historií, sídlí v Londýně a mají nádherný stadion. Zahrát si v tomhle týmu je pro mě obrovskou výzvou.“
