Utkání jsme zvládli silou vůle, toho si fakt cením
„Viděli jsme takové klasické utkání se Slováckem, které nás vždy čeká. Tým s výborně zorganizovanou defenzivou a skvělou hrou bez míče, v obraně nedělají chyby a jsou kompaktní. Je těžké a složité je otevřít, většinou se to povede nějakou standardkou nebo podařenou kombinační akcí. Teď ale z naší strany ani jedno neplatilo, šance po standardkách jsme hlavně v úvodu neproměnili a ze hry se nám tam nedařilo dostat. Pak je varianta dvě, to je nepouštět soupeře do šancí a pořád do něj bušit a tlačit. Náročný styl, kteří oni hrají, je pak na konci, někdy v 70. minutě, unaví, a přijde šance, kterou musíte využít. Nám se soupeře podařilo otevřít až tím gólem, celkově Slovácko předvedlo velice dobrý výkon. Do ničeho jsme je ale moc nepouštěli, kromě jedné situace v první půli, postupný útok nám však tentokrát dělal problémy. Byli jsme nepřesní, i když jsme samozřejmě z různých důvodů nastoupili ve složení, ve kterém jsme ještě nehráli. Někteří hráči navíc hráli na jiných postech, nebylo to vůbec nic jednoduchého, je po repre pauze. Jsme opět rádi za skvělou kulisu a atmosféru, jsem rád, že na konci se nám tam silou vůle a přípravou utkání podařilo dotlačit ty dvě branky a rozhodnout,“ říká po výhře nad Slováckem trenér Jindřich Trpišovský.
Je to, vzhledem k sestavě, zatím nejcennější ligové vítězství v sezoně?
„Dá se to tak říct. Fakt si to cením. Na druhou stranu ale pamatuji i na zápasy před tím, například ten poslední v Liberci, kdy jsme to otáčeli. Ale tohle byl zápas po repre pauze, byl to nechutný, nepříjemný, dobře organizovaný soupeř. Pod Martinem Svědíkem hrají slouho, hrozně těžko se do nich dostává, vždy přijedou s trochu jiným stylem a postavením bez míče. Snaží se na nás něco vymyslet, je to složité, vzhledem k tomu, jak jsme my museli reagovat na některé věci a v jaké sestavě nastoupit, tak si toho moc vážím. Slovácko je kvalitní tým, patří do špičky, bude tam i letos. Myslím si, že i tohle byl zápas, který bychom loni nevyhráli, v tomhle jsme trochu dále, že se nám daří zlomit i tyto zápasy trvalým tlakem. I když tým není v dobrém rozpoložení, jako třeba v Liberci, nebo se dostane do situace, jako třeba teď, tak na ní dokáže zareagovat.“
Proč sestava vypadala tak, jak vypadala?
„Definitivně jsme se o ní rozhodli v pátek před tréninkem. Na poslední chvíli nám vypadl kvůli nemoci Lukáš Provod, který měl hrát ve středové trojici. Posunuli jsme tam proto Lukáše Masopusta, který měl hrát stopera, navíc nám definitivně padl i možný start Igoha Ogbua. Další věc byly karty, Osky nám dorazil z repre až ve čtvrtek, tlačili jsme ho do sestavy, řekl nám ale, že zvládne maximálně poločas. Báli jsme se, hráčů na střed máme jako šafránu. Nechtěli jsme u něj riskovat zranění, které by ho vyřadilo z programu, který nás čeká. Některé věci jsme měli dané, například Mojmíra, tam jsme se jen rozhodovali koho k němu. To byly příjemnější starosti, na jiných postech to bylo horší. Další věc byla organizace hry, standardky, komunikace. Chtěli jsme dát prostor Boluovi, který s námi tady byl a vypadal skvěle, na tréninku se jeví výborně. Chtěli jsme ho využít ve středové trojici, což nám, kromě úvodu, moc nefungovalo. Když jsme se okolo pětadvacáté minuty začali trápit, měnili jsme rozestavení, což jsme opakovali i někdy v sedmdesáté minutě. Ještě ve středu jsem dával rozhovor, kde jsem tvrdil, že všichni hráči jsou zdraví a jsme připravení, od čtvrtka to ale začalo padat. Conrad Wallem si udělal menší distorzi při střelbě na tréninku, celkově během dvou dnů vypadlo asi šest lidí. Definitivní sestava byla jasná v pátek odpoledne před tréninkem.“
Dva hráči se vám z reprezentace vrátili s poměrně nestandardní červenou kartou. Řešil jste to s nimi nějak?
„Samozřejmě jsme to s nimi probírali, ať už my, nebo i celý tým. S Mojmou jsem mluvil o víkendu, pro něj jako pro hráče je to obrovské neštěstí. Za mě to byl regulérní gól, jemu se bohužel ve čtrnácti dnech sešly tři odvolané góly, v derby, v Teplicích a Albánii. Prožil období, které pro něj nebylo jednoduché, byl to nešťastný moment. Oba kluky jsme chtěli podržet, tyhle věci se prostě staly, teď jsou další zápasy, nová fáze sezony. Chtěli jsme jim dát prostor, aby se vrátilo do hry. Matěj za jednadvacítku odehrál skvělý první zápas, byl rozdílový hráč, v tom druhém se bohužel stalo to, co se stalo. Vždy ale říkám, že je potřeba se z toho poučit, nezapomenout na to. To se týká hlavně Matěje, u Mojmy to byl sled okolností, že už žlutou kartu měl. Je to ale pryč, minulost, a musíte s hráči pracovat, aby měli mentalitu a psychiku do dalších utkání. Mojma se s námi připravoval celý týden, jediný lék je dostat se na hřiště a něco předvést, což se oběma podařilo. Zejména Matějovi, který nám opět pomohl, dobře vyřešil gólovou situaci. Pro každého z nich je to ponaučení, takové věci se bohužel dějí. Jediné, co teď můžeme dělat, je dostat hráče do pohody. Máme tři soutěže, další repre sraz navíc bude důležitý pro áčko i jednadvacítku. My je musíme dostat do takové pohody, aby to v těch nacházejících utkáních odčinili.“
Ve čtvrtek hrajete na AS Řím, bude už sestava standardnější?
„Doufáme v to. K dispozici samozřejmě budou Zafeiris s Bořilem, kteří byli vykartovaní. Pevně věříme, že k dispozici bude Igoh, příslib je i u Conrada, využít můžeme Oskyho. Pevně věřím, že tihle hráči se připojí a budou k dispozici. V neděli hned hrajeme další těžké utkání na Bohemce, přemýšlím o tom spíš jako o dvojzápase čtvrtek-neděle. Snad nám kluci budou k dispozici a pomohou nám k potřebnému výkonu, bude to úplně jiný zápas než proti Slovácku. Ivan Schranz se snad také dá do kupy a paleta možných řešení tak bude mnohem širší.“
Co říkáte na výsledek utkání mezi Zlínem a Mladou Boleslaví, které skončilo 5:9?
„Určitě bych chtěl trénovat tak, abychom také dokázali dát devět gólů (smích). Nechtěl bych naopak devět dostat samozřejmě. Dozvěděl jsem se to až na konci, věděl jsem, že Zlín vedl 3:1, pak se tam nasypaly góly. Je to něco neuvěřitelného, skvělé pro diváky, neumím si vůbec představit, jak se to mohlo sejít. Je to nešťastné pro gólmany, unikát, navíc dal tolik gólů hostující tým, to se snad naposledy stalo ještě za VM systému na pět útočníků, někdy za Pepiho Bicana. Ten podobných výsledků zažil více, když se hrálo na dva obránce. Nevím ani, jak ty góly padly, jen jsem se díval, kdo je dával. Zvedne to průměr ligy, podobný výsledek ale nebyl dlouho ani v hokejové extralize asi. Možná si to sami pustíme, abychom měli inspiraci, jak trefovat zařízení (smích).“
