Hvězdná přání | SK Slavia Praha
CN EN
Menu
Více

Hvězdná přání

Hvězdná přání je název dobročinného projektu, v němž budeme dělat radost našim fanouškům z celé České republiky. Všichni, kteří statečně zápasí s nelehkými životními nástrahami si zaslouží naši pozornost. Jsme jedna rodina chceme dělat radost i za hranicemi hřiště.

Samovo odpoledne snů s Davidem Juráskem

Psal se pátek 14. dubna. Eden se plnil natěšenými fanoušky. Prohlídka muzea, stadionu a otevřený trénink se speciálním vrcholem. Podepsáním nové smlouvy s trenérským týmem Jindřicha Trpišovského. Den před dlouho očekávaným derby. I přes nepřízeň počasí bylo v prostorách stadionu velké množství sešívaných. Včetně Sama. Fanouška, pro kterého ten den znamenal více než jen netradiční příležitost jak se přiblížit svému milovanému klubu.

Sam Slabý je obrovský bojovník. Zápasí s epilepsií třetího stupně a v loňském roce mu byl diagnostikován zhoubný nádor v hlavě. Ten začal sedmiletému klučinovi postupně napadat celý nervový systém. Jeho životní motto je příznačné: „Slávista musí zvládnout všechno“. Není to pro něj fráze. Samík žije naplno a jeho červenobílé srdce bije jako zvon. I díky lásce k SKS.

Ještě ani netuší, že v rámci projektu Hvězdná přání ho čeká nezapomenutelné odpoledne. První zastávkou je slávistický fanshop a překvapení od Vlajkonoše. Nevěřili byste, jak bylo těžké vybrat něco, co Sam ještě nemá. „Když byl v nemocnici, lidé z toho měli legraci. Všechno má slávistické,“ glosoval Samův strýc, který byl jeho doprovodem a oporou. Nakonec však uznal, že mu do sbírky artefaktů chybí černé povlečení a s úsměvem na tváři nám povídal o tom, že už se nemůže dočkat toho, až si ho nasadí na postel. Sam se strýcem vstoupili do útrob Edenu.
V muzeu Sam hltal každý exponát. O některých i sám vyprávěl. Bylo vidět, že je to milovník Slavie každým coulem a historie klubu ho hodně zajímá. Když se pak přesunuli do prvního patra k partičce stolního fotbálku, netušili, že už za chvíli ho čeká setkání s jeho hrdinou.

„Můj nejoblíbenější je David Jurásek. Toho mám nejradši,“ napsal Samík před návštěvou. A od čeho jsou přání? Aby se plnila. Mladý fanda čekal v boxu. Pomalu se otevřely dveře a vstoupil David. Upřímná radost jaká se vidí málokdy. Sam se rozeběhl a Davidovi doslova skočil do náruče. Jakmile opadl pozitivní šok, usedli k hovoru. Sam dával k dobru i pár svých oblíbených pokřiků. Nejoblíbenější? „My jsme ten klub, který má zvuk,“ hlasitě prozpěvoval až do konce.
Naměkko by byl asi každý slávista. Kluk, který je v těžké životní situaci nemyslí na nic jiného než na Slavii. Odpoledne ještě neskončilo. Přesunul se totiž dolů do tunelu, kde se setkal s Jaroslavem Tvrdíkem a od Davida dostal svůj vlastní dres. Zároveň ho čekal první rozhovor na kameru a zkouška toho, jak se cítí hráči před vstupem na hřiště. Tam se podíval na chvíli i Sam. S Davidem si dal pět minut na lavičce a poté pravil: „Moc díky. Moc. Teď jdu ale na Sever.“ Rozesmál všechny přítomné, ale sám bral svou misi jít fandit vážně. Rozloučil se, nasadil červenobílou kuklu a přešel na nejslavnější českou tribunu. S úsměvem sobě vlastním.

„Každé splněné přání je skvělé. Chceme dělat radost nejen na hřišti ale i mimo něj. Vnímám to tak já i všichni ostatní kluci. Za sebe musím říct, že setkání se Samem bylo neskutečné i pro mě,“ svěřil se David Jurásek. Právě při těchto zážitcích si každý v klubu uvědomí, co znamená Slavia. Je to víc než fotbal. Mnohem víc než sportovní klub. Máme možnost plnit sny těm, kteří je v té chvíli nejvíce potřebují a všichni věříme, že se Samem budeme potkávat i dál. Na tribuně.
O dva týdny později doprovodil Tomáše Holeše na hřiště a my všichni mu držíme palce, aby pro bojovníka Sama vše dobře dopadlo.

Ládík po snovém zápase na obědě s Teclem

Prvním obdarovaným se stal šestnáctiletý Ládík Slapnička z Mostu. Tomu nejen, že v roce 2020 zemřela maminka, ale v následujícím roce ho postihl i zánět míchy, jehož důsledkem od pasu dolů ochrnul.

"Byl to den jako každý jiný, než se mi cestou ze školy najednou udělalo špatně. Domů jsem ještě nějak došel, jenže za chvíli jsem byl jak hadrový panáček, od pasu dolů jsem nic necítil, začaly mi slábnout ruce. Pak už si pamatuji jen cestu vrtulníkem“, přiblížil Ládík.

Po náročné léčbě byl Ládík převezen do rehabilitačního ústavu v Kladrubech, učil se znovu oblékat, mýt, ale třeba i cévkovat. Ládík na sobě i přes všechny tyto překážky nepřestal usilovně pracovat. Pořídil si domů motomed, na němž pravidelně trénuje, začal hrát i ligovou soutěž v paraflorbale.

Ve středu 5. dubna měl Ládík možnost i se svým kamarádem Jirkou z Centra Paraple, ve VIP boxu sledovat domácí pohárový zápas Slavie s Bohemians. Následně ve čtvrtek, kdy dorazil do Edenu pro změnu se svým tatínkem, na něj čekala řada dalších překvapení. Prohlédl si nejen zákulisí stadionu či Muzeum Slavia, ale zašel si i na společný oběd se Stanislavem Teclem, kterému moc fandí. Od něj obdržel také podepsaný dres a další drobné klubové suvenýry.

"Moc Vám děkuji za všechny krásné zážitky a dárky. Budu na tyto dva dny a zejména společný oběd se Standou Teclem, navždy vzpomínat. Udělalo mi to velikou radost", doplnil Ládík.

Partneři