Hvězdná přání

Hvězdná přání je název dobročinného projektu, v němž budeme dělat radost našim fanouškům z celé České republiky. Všichni, kteří statečně zápasí s nelehkými životními nástrahami si zaslouží naši pozornost. Jsme jedna rodina chceme dělat radost i za hranicemi hřiště.

Hvězdné přání pro Libora. Oběd s Lukášem Masopustem

Slavia je pro Libora Javornického celoživotní zábavou, vášní a také rodinou. Sám fotbal na amatérské úrovni hrál a jako rozhodčí i řídil. Přestože je dnes na vozíčku, domácí zápasy klubu svého srdce navštěvuje a pro letošní sezonu si dokonce pořídil permanentku.

Stejně jako jeho tatínek, tak i Libor fandí Slavii od malička. Po smrti rodičů zůstal v mladém věku sám se sestrou, kterou však stihnul stejně brzký konec, jako maminku s tatínkem. Ač vášnivý fotbalista, amputace nohy mu volný pohyb znemožňuje. Nikdy to však nevzdal.

Ke Slavii přivedl i své děti. Právě syn Josef, další vášnivý fanda, napsal k nám do klubu, že by chtěl tátovi k narozeninám splnit jeho „Hvězdné přání“. Poobědvat s Lukášem Masopustem. Před obědem navštívil Libor trénink A-týmu a pozdravil se s hráči i realizačním týmem. Poté už si užil jídlo ve společnosti našeho „Masíčka“. Domů si pak odnesl vzácné sešívané artefakty. „Moc vám za tátu děkuji. Splnili jste mu jeho velký sen a z celého dne na Slavii byl opravdu velmi šťastný,“ napsal nám po návštěvě Josef Javornický, syn Libora.

Hvězdné přání pro Vláďu. Největšího srdcaře

Vladimír Mikuláš byl fyzioterapeutem futsalové i fotbalové reprezentace. Ve svém oboru se stal jedním z nejlepších. Zdravotní školu vystudoval s cílem pomoci od bolesti co nejvíce lidem. Nyní se šestým rokem potýká s nevyléčitelnou nemocí ALS a jako celý život, i v tomto boji pomáhá ostatním.

Fotbal hrál od dětství a později k němu přidal ještě karate. Dráhu profesionálního fotbalisty mu sice překazilo zranění, ale motivovalo ho k vystudování zdravotnické školy. Proč? Aby pomohl ostatním. Postupem času se stal instruktorem jógy, masérem, fyzioterapeutem a terapeutem v oblasti tradiční čínské medicíny. Pohyb a péče o fyzické i psychické zdraví druhých se mu zkrátka staly náplní života.

Se svojí ženou Denisou mají dvojčata. Když byli kluci dvouletí, přišel pro rodinu obrovský šok. Po sérii dlouhých vyšetření byla Vláďovi diagnostikována amyotrofická laterální skleróza (ALS). Nevyléčitelná nemoc způsobuje postupnou neschopnost ovládat svaly, ztrátu řeči, poruchu polykání a potíže s dýcháním. V pokročilé fázi pak zůstává člověk paralyzován, zcela závislý na přístrojích. Přesto s plným zachováním smyslových funkcí i mentálních schopností. ALS postupuje rychle a neexistuje proti ní lék.

V současné době je Vladimír plně odkázán na pomoc druhých. Komunikuje pouze přes čtecí zařízení a je napojen na dýchací přístroj. Přesto se zapojuje do chodu domácnosti, studuje, píše knihu a stále je tu pro své přátele a rodinu, kterou nadevše miluje. Zároveň je jednou z nejvýznamnějších tváří organizace ALSA, která sdružuje pacienty a profesionály se snahou o boj s ALS. Jejím posláním je pomáhat pacientům poradenstvím, konzultacemi vhodných terapií, vytvořením specializované půjčovny pomůcek, rekondičními pobyty, výjezdy specialistů do domovů nemocných a mnoho dalšími aktivitami. Od utkání se Zlínem se významným partnerem této organizace stala také SK Slavia Praha.

Právě tento obrovský srdcař se stal jedním z prvních ambasadorů projektu „Kapitánská páska“. Společně s dalšími hrdiny se osobně zúčastnil nástupu na hrací plochu, zápas si užil ve slávistickém boxu č. 1 společně se svými nejbližšími a po utkání se setkal nejen se svým velkým kamarádem Jindřichem Trpišovským, ale vítězství oslavil společně s celou naší kabinou a realizačním týmem.

Fotografie pomáhají aneb Tomášovo hvězdné přání

ALS neboli amyotrofická laterální skleróza je jednou z nejvíce zákeřných nemocí dnešní doby a u člověka, který ji trpí, způsobuje pomalé odumírání všech svalů v těle. Bohužel, v roce 2018 se u Tomáše Hrubého, talentovaného kadeřníka, začaly objevovat potíže s motorikou prstů. Zprvu si myslel, že se jedná o následek velkého pracovního vytížení. Potíže trvaly téměř rok. Poté, co mu ochrnula celá ruka a začala i druhá, vzniklo podezření, které se bohužel v únoru 2020 potvrdilo.

Tomáš je velký slávista a má kolem sebe lidi, kteří mu vždy podají pomocnou ruku. Koncem loňského roku se fotografka Veronika Hejnová rozhodla uspořádat ve spolupráci s Klubem Odboru přátel Slavie charitativní aukci dresů a fotografií. „Na sociálních sítích jsem narazila na příspěvek mého kamaráda, který sháněl finanční prostředky na pomoc Tomášovi. Tak mě napadlo, že když fotím mohla bych pomoci pár fotkami, které bych nechala podepsat hráči a dala do aukce. Navíc jsem se spojila s Davidem Ocetníkem a vzniklo z toho něco, co reálně pomůže,” uvedla k zapojení do příběhu Veronika Hejnová.

Do pomoci se zapojila také Slavia, která Tomášovi splnila „Hvězdné přání“. Opět zažít atmosféru Edenu naplno. Společně se svým otcem a kamarády si užil zápas s Hradcem Králové, a zároveň se setkal i s těmi, kteří mu v těžké době pomáhají. Tomáši, držíme ti palce a vždy budeme s tebou.

Děkovačka splnila Pavlovi jeho hvězdné přání

Fotbal je Pavlova celoživotní vášeň. Stejně jako láska k sešívaným barvám, kterou prožívá s celou svojí rodinou. Společně s organizací Zlatá rybka jsme se mu rozhodli splnit jeho velké přání. Potkat se s hráči a zažít slavnou děkovačku. Trochu jinak.

Poslední zápas sezony, poslední zápas Petera Olayinky. Pavlova nejoblíbenějšího hráče. I proto byl prvním dárkem dres podepsaný přímo od naší novodobé legendy. Pavel si ho hned oblékl a s celou rodinou vyrazil na speciální místa v E-Toro Lounge. Tam si užil střelecký koncert Václava Jurečky.

Těsně před jeho koncem pak přišlo něco, co nečekal. Závěr zápasu totiž strávil společně a našimi hráči. Včetně děkovačky. Při té se našemu vzácnému hostovi věnoval Ondřej Kolář. Pavel si rituál Tribuny Sever s A-týmem i zbytkem stadionu užil natolik, že při rozhovoru těžko hledal slova. Nadšením skoro oněměl.

Jak se Pavlovi hvězdné přání líbilo se můžete podívat ve videu.

Samovo odpoledne snů s Davidem Juráskem

Psal se pátek 14. dubna. Eden se plnil natěšenými fanoušky. Prohlídka muzea, stadionu a otevřený trénink se speciálním vrcholem. Podepsáním nové smlouvy s trenérským týmem Jindřicha Trpišovského. Den před dlouho očekávaným derby. I přes nepřízeň počasí bylo v prostorách stadionu velké množství sešívaných. Včetně Sama. Fanouška, pro kterého ten den znamenal více než jen netradiční příležitost jak se přiblížit svému milovanému klubu.

Sam Slabý je obrovský bojovník. Zápasí s epilepsií třetího stupně a v loňském roce mu byl diagnostikován zhoubný nádor v hlavě. Ten začal sedmiletému klučinovi postupně napadat celý nervový systém. Jeho životní motto je příznačné: „Slávista musí zvládnout všechno“. Není to pro něj fráze. Samík žije naplno a jeho červenobílé srdce bije jako zvon. I díky lásce k SKS.

Ještě ani netuší, že v rámci projektu Hvězdná přání ho čeká nezapomenutelné odpoledne. První zastávkou je slávistický fanshop a překvapení od Vlajkonoše. Nevěřili byste, jak bylo těžké vybrat něco, co Sam ještě nemá. „Když byl v nemocnici, lidé z toho měli legraci. Všechno má slávistické,“ glosoval Samův strýc, který byl jeho doprovodem a oporou. Nakonec však uznal, že mu do sbírky artefaktů chybí černé povlečení a s úsměvem na tváři nám povídal o tom, že už se nemůže dočkat toho, až si ho nasadí na postel. Sam se strýcem vstoupili do útrob Edenu.

V muzeu Sam hltal každý exponát. O některých i sám vyprávěl. Bylo vidět, že je to milovník Slavie každým coulem a historie klubu ho hodně zajímá. Když se pak přesunuli do prvního patra k partičce stolního fotbálku, netušili, že už za chvíli ho čeká setkání s jeho hrdinou.

„Můj nejoblíbenější je David Jurásek. Toho mám nejradši,“ napsal Samík před návštěvou. A od čeho jsou přání? Aby se plnila. Mladý fanda čekal v boxu. Pomalu se otevřely dveře a vstoupil David. Upřímná radost jaká se vidí málokdy. Sam se rozeběhl a Davidovi doslova skočil do náruče. Jakmile opadl pozitivní šok, usedli k hovoru. Sam dával k dobru i pár svých oblíbených pokřiků. Nejoblíbenější? „My jsme ten klub, který má zvuk,“ hlasitě prozpěvoval až do konce.

Naměkko by byl asi každý slávista. Kluk, který je v těžké životní situaci nemyslí na nic jiného než na Slavii. Odpoledne ještě neskončilo. Přesunul se totiž dolů do tunelu, kde se setkal s Jaroslavem Tvrdíkem a od Davida dostal svůj vlastní dres. Zároveň ho čekal první rozhovor na kameru a zkouška toho, jak se cítí hráči před vstupem na hřiště. Tam se podíval na chvíli i Sam. S Davidem si dal pět minut na lavičce a poté pravil: „Moc díky. Moc. Teď jdu ale na Sever.“ Rozesmál všechny přítomné, ale sám bral svou misi jít fandit vážně. Rozloučil se, nasadil červenobílou kuklu a přešel na nejslavnější českou tribunu. S úsměvem sobě vlastním.

„Každé splněné přání je skvělé. Chceme dělat radost nejen na hřišti ale i mimo něj. Vnímám to tak já i všichni ostatní kluci. Za sebe musím říct, že setkání se Samem bylo neskutečné i pro mě,“ svěřil se David Jurásek. Právě při těchto zážitcích si každý v klubu uvědomí, co znamená Slavia. Je to víc než fotbal. Mnohem víc než sportovní klub. Máme možnost plnit sny těm, kteří je v té chvíli nejvíce potřebují a všichni věříme, že se Samem budeme potkávat i dál. Na tribuně.

O dva týdny později doprovodil Tomáše Holeše na hřiště a my všichni mu držíme palce, aby pro bojovníka Sama vše dobře dopadlo.

Ládík po snovém zápase na obědě s Teclem

Prvním obdarovaným se stal šestnáctiletý Ládík Slapnička z Mostu. Tomu nejen, že v roce 2020 zemřela maminka, ale v následujícím roce ho postihl i zánět míchy, jehož důsledkem od pasu dolů ochrnul.

"Byl to den jako každý jiný, než se mi cestou ze školy najednou udělalo špatně. Domů jsem ještě nějak došel, jenže za chvíli jsem byl jak hadrový panáček, od pasu dolů jsem nic necítil, začaly mi slábnout ruce. Pak už si pamatuji jen cestu vrtulníkem“, přiblížil Ládík.

Po náročné léčbě byl Ládík převezen do rehabilitačního ústavu v Kladrubech, učil se znovu oblékat, mýt, ale třeba i cévkovat. Ládík na sobě i přes všechny tyto překážky nepřestal usilovně pracovat. Pořídil si domů motomed, na němž pravidelně trénuje, začal hrát i ligovou soutěž v paraflorbale.

Ve středu 5. dubna měl Ládík možnost i se svým kamarádem Jirkou z Centra Paraple, ve VIP boxu sledovat domácí pohárový zápas Slavie s Bohemians. Následně ve čtvrtek, kdy dorazil do Edenu pro změnu se svým tatínkem, na něj čekala řada dalších překvapení. Prohlédl si nejen zákulisí stadionu či Muzeum Slavia, ale zašel si i na společný oběd se Stanislavem Teclem, kterému moc fandí. Od něj obdržel také podepsaný dres a další drobné klubové suvenýry.

"Moc Vám děkuji za všechny krásné zážitky a dárky. Budu na tyto dva dny a zejména společný oběd se Standou Teclem, navždy vzpomínat. Udělalo mi to velikou radost", doplnil Ládík.